Mé setkání s duší zemřelé babičky

Je to jen pár dní, kdy jsem obdržela email od své dobré kamarádky. Její maminka náhle zemřela. Zasáhlo mě to. Možná proto, že je to dobrá kamarádka, které se poslední dobou docela dařilo, alespoň jsem cítila, že začíná být šťastnější a najednou tohle. Možná ale i proto, že její maminka byla tak mladá a mě hned napadlo, že mým rodičům je o 10-15 let víc. A nebo proto, že jsem se několik dní předtím „setkala“ s duší své zemřelé babičky, která nás opustila před třiatřiceti lety a já měla celý život pocit, že je tu se mnou, aby mi pomáhala.

A o tom bude dnešní článek. O mé zkušenosti, ze které mě ještě nyní mrazí a kdyby se nestala díky kamarádce mé dobré kamarádky, asi bych tomu snad ani neuvěřila.

Tuto moji velmi silnou a hlubokou zkušenost jsem sdílela pouze se svojí skupinkou koučinkového programu Vytvořte si harmonický vztah duše, a tak jsem se rozhodla, že to krátké sdílení, které jsem nahrála v rámci záznamu našeho koučinku, budu sdílet i s vámi.

MP3 záznam z koučinku Vytvořte si harmonický vztah TADY >>>

Záznam je takový nepřipravený, v podstatě jsem se tuto zkušenost rozhodla sdílet na poslední chvíli a tedy zcela nepřipravená na to, jak celou věc podám. Proto tedy píši i tento článek jako rozšíření mého krátkého sdělení v záznamu.

A jako vždycky tyto věci s vámi sdílím proto, jelikož někteří z vás možná cítí něco podobného. Je to pro mne hodně osobní téma, a také mě ten den celá situace hodně vysála energii, ale stálo to za to.

Pojďme na to.

Chtěla jsem zkusit něco nového a kamarádka mé kamarádky je taktéž koučka, NLP Master a má spoustu zkušeností. Je to Rumunka, stejně jako moje kamarádka Victoria. Obě se před nějakým časem vydaly na pár dní do míst v Rumunsku, která mají velmi silnou energii z minulosti. Co se ale na tomto místě stalo, ovlivnilo obě dvě, předně Danielu, ženu, která mi pomohla spojit se s mojí babičkou.

Na tomto místě se stalo něco velmi silného, co způsobilo, že Daniela vidí duše mrtvých lidí. Získala tuto schopnost a nyní pomáhá duším zemřelých, kteří jsou tu s námi, aby se vrátily do světla, tedy ke zdroji, odkud jsme všichni přišli a odkud pocházíme. Jelikož mé dva koučinky Přitáhněte si ideálního partnera a Vytvořte si harmonický vztah duše jsou založeny na setkávání se světlem druhých lidí, tedy s jejich dušemi a práce tak probíhá na velmi hluboké úrovni, byla tato zkušenost pro mne velmi silná a přínosná. V mém kurzu se lidé napojují na duše lidí, kteří žijí.

Moje babička zemřela v roce 1984, kdy mně byly pouhé tři roky a babičce 60 let. Mamince kamarádky, která zemřela, bylo něco před šedesátkou a možná i proto jsem to celé nedokázala tak rychle zpracovat. Tolik synchronicit, co se to děje? Napadalo mě před pár dny.

Odchod babičky si pamatuji dodnes a docela dost živě, ač jsem byla velmi malá. Šly jsme s maminkou k babičce na návštěvu a ona tam ležela na posteli, zřejmě právě umírala. Myslím si, že v tu chvíli ještě žila, ale už si na to nevzpomínám a pro moji maminku je to dodnes velmi bolestivé téma. Vím, že mě maminka odvedla  k sousedům, odkud zavolali záchranku. To, co si já vědomě pamatuji, je jen ten stres, který maminka cítila, tu bolest, strach a všemožné emoce, které v člověku v takové chvíli proudí. Sama si to ani nedovedu představit. Máte vedle sebe své nejmladší dítě a vaše maminka umírá. Co teď? Co mám dělat? Co se to děje?

Moje máma si celý život vyčítala, že neudělala víc. My všichni víme, že udělala vše, co udělat mohla. Jenže člověk musí najít sílu odpustit sám sobě, ale také odpustit těm druhým. A pokud ji nenajde, může se opravdu trápit celý život. Neodpuštění zabíjí člověka, který odpustit nedokáže. Proto, máte-li v sobě zlobu a hněv vůči komukoli, snažte se odpustit jemu/jí, ale i sobě. Jediný člověk, kterému svým hněvem a neodpuštěním ubližujete, jste vy sami. Je jedno, co vám ten člověk udělal a jak moc zle se k vám zachoval, neodpustit vede k nemocem, fyzickým i duševním. Taková zablokovaná negativní energie je nesmírně nebezpečná. Naštěstí dnes je spousta způsobů, které nám v tom pomáhají. Jako třeba ho’oponopono. Nepotlačujte ani zlobu a ani výčitky vůči druhým, ale rozpusťte je v lásce. Zaplňte své srdce láskou a rozpusťte všechno špatné, co vám kdo kdy udělal a odpouštějte i průběžně, protože se stále budete setkávat s lidmi, kteří vám mohou ublížit, zranit a zradit, ten hněv a zloba a neodpuštění jsou ale vaše emoce, které ubližují vám.

HO’OPONOPONO PRAYER/MODLITBA

Česky: Omlouvám se, prosím odpusť mi, odpouštím ti a odpouštím sám/sama sobě. Děkuji ti. Miluji tě.

English:

I am sorry.

Please forgive me. I forgive you and I forgive myself.

Thank you. I love you.

Video Ho’oponopono

Doplnění dle emailového dotazu od Martina:

V návaznosti na emailový dotaz od mého klienta bych ráda doplnila informaci o větách navíc, které jsem přidala a které se v klasickém ho’oponopono nikde neuvádí a ani neučí.

Jedná se o věty: „odpouštím ti a odpouštím sám/sama sobě“.

Moje odpověď k tomuto dotazu zní:

„Věty jsou přidané mnou a jsou dány mou zkušeností z mého života. Mým přesvědčením je a hlavně také to vidím u svých klientů při individuálním koučinku, že pocity viny vůči druhým jsou velmi provázané s neodpuštěním druhým a také neodpuštěním sama sobě.

Je to tedy moje osobní doporučení tyto věty k celkovému očištění přidávat, i když je ho’oponopono technika nikde neuvádí.“

Od té doby, co babička zemřela, jsem měla vždy pocit, že je stále se mnou. Jako dítě jsem se nad tím ani moc nepozastavovala, že si s babičkou pořád povídám. Vždy mám u sebe její fotku, když byla mladá a že byla babička krásná :-). Když jsem se cítila sama a nemilovaná, když se na mne rodiče třeba zlobili, tak jsem si vždy vlezla pod peřinu s fotkou babičky, plakala jsem a stěžovala si jí, říkala jí všechna svá trápení. To mi vydrželo vlastně celý život. Až v dospělosti mě párkrát napadlo, jestli je tohle normální a proč mám pocit, že je se mnou.

Vždy, když jsem procházela těžšími obdobími života, vnímala jsem ji jako toho anděla, který je tu vždycky se mnou.

Když jsem se nedávno spojila s Danielou a ona mi sdělila, co vše pro mne může udělat, včetně spojení s duší mrtvého, v první chvíli jsem tuto možnost zavrhla. Pak jsme se bavily o jiných věcech a jelikož se mi s ní pracovalo velmi pěkně a protože asi jsem zvědavá, tak jsem se najednuo rozhodla, že to zkusím. A tak se Daniela napojila na duši mé babičky, aby zodpověděla mé otázky. K těm jsme se ale moc nedostaly, protože začalo probíhat něco, co ve mně protrhlo hráz slz. Skrz Danielu jsem začala s babičkou mluvit jako mluví babička s vnučkou. Já to nikdy nezažila, a tak jsem si to v tu chvíli musela užít. Všechna ta slova lásky, přijetí, lítosti, že mě opustila a viděla, jak moc ji potřebuji se střídala se slovy mými, které jsem si ale jen myslela ve své mysli.

Bylo to velmi silné a já ani mluvit nemohla, ten vodopád slz byl k nezastavení. Vždy jsem si jen něco myslela, stejně jako celých těch 33 let jsem k babičce promlouvala svými myšlenkami, tentokrát jsem ale slyšela slova Daniely jako odpověď. A ta slova a odpovědi přesně odpovídaly mým otázkám nebo mým slovům a vyjádřením.

Bylo to silné, krásné, dojemné a hlavně něco, na co jsem čekala celý život, ale do toho dne jsem si myslela, že se nikdy nedočkám, protože to nejde.

Když jsme si s babičkou vyměnily všechnu tu lásku, něhu a ty zadržované pocity po tři desítky let, které jsme si nedokázaly vyměnit tak jako nyní přes Danielu, přišla otázka, která mě zarazila a trochu vystrašila.

Daniela se mě zeptala, zda chci, aby babičce pomohla vrátit se do světla a tedy odejít, nebýt tu již se mnou. Zarazila jsem se a moje první slova byla: „Nemohla by tu ještě pár týdnů nebo měsíců zůstat?“.

Daniela odpověděla, že se jí zeptá, co si ona přeje. V tu chvíli jsem v duchu říkala babičce, že jsem již silná a zvládnu to, pokud je to tvé přání, chci, abys byla štastná a vrátila se tam, kde ti bude dobře. Najednou Daniela říká: „Byla jsem tu již příliš dlouho, chci se vrátit do světla, těším se na to. Buď silná, ale ne zase tolik. Mám tě ráda. A budu s tebou kdykoli mě zavoláš.“

Wow, to bylo neuvěřitelné, ona mě zase slyšela, ona chce jít, bude štastnější.

Mísily se ve mně pocity strachu, že mě opustí, přeci jenom jsem na její energii byla zvyklá 33 let, to je dlouhá doba, skoro celý můj život, ale zároveň pocity štěstí, že ji mohu dovolit být volná a šťastnější a zažívat to, co každá naše duše chce, být u zdroje, kde existuje jen láska, radost a světlo.

Daniela pak zahájila její vyprovázení do světla. A zároveň mi říkala, co se děje, když babička dosahovala té výšky, toho moře světla, kde je každé duši nejlépe, kde žijí duše všech lidí a kde existuje jen láska, radost a souznění, začala říkat: „To je krása, tady je tak nádherně, tady je tolik lásky, světla, já jsem tak šťastná.“

A já cítila to štěstí s ní, cítila jsem se najednou tak klidně, jako by něco skončilo, ale já cítila uspokojení, udělala jsem správně a cítila jsem se hrdá sama na sebe, že jsem jí dovolila odejít.

Daniela mi ještě řekla, že se možná budu následující dny cítit smutná. Rozloučily jsem se a  já se cítila naprosto vyčerpaná, vysátá a jako by mimo. Musela jsem ven, byl večer, teplý letní večer a já vystřelila ven jako šíp. Procházela jsem se po Vinohradech jako tělo bez duše, cítila jsem se jako tělo bez duše, cítila jsem se tak unavená jako snad nikdy, ten zážitek byl tak silný, že jsem nikdy nic podobného nezažila. Dalo by se říci, že v tu chvíli jsem necítila nic, zhola nic. Chodila jsem ulicemi dokola a těžko vnímala okolí, chodila jsem asi hodinu a měla pocit, že snad někde spadnu, tak mimo jsem se cítila, jako kdyby jsem tu půlhodinu s někým fyzicky zápasila, začalo mi být až fyzicky špatně a musela jsem se vrátit a jít hned spát. Na nic jiného mi nezbyla síla.

Až druhý den jsem začala vše vstřebávat. Začaly mi docházet souvislosti a začala jsem chápat, co se vlastně stalo. Jak to všechno do sebe zapadalo a hlavně ta léta, kdy jsem to cítila, všechna má těžká období jako by tu někdo se mnou byl a ona se mnou vážně byla, věděla, že ji potřebuju.

Navíc mi došlo, že mě nyní opustila, aby se vrátila ke zdroji, v mých 36 letech. Mé mamince bylo 36 let, když babička zemřela. Že by to byla náhoda? Vy moc dobře víte, co si myslím o náhodách. Ano, přesně tak, náhody neexistují.

Jsem za tuto novou zkušenost nesmírně vděčná. S mými prarodiči jsem se ve své mysli setkala mnohokrát, nikdy to ale nebylo takto silné, nikdy jsem je necítila takto u mne a nikdy jsem ze sebe nedostala tolik bolesti a zadržovaných pocitů, které se hromadily tolik let, jako během té půlhodinky s Danielou a duší mé milované babičky, která mi vždy, ač již nebyla fyzicky, pomáhala se vším, co jsem potřebovala.

Možná vás opustil někdo z vašich blízkých, možná dokonce váš domácí mazlíček a tak se necítíte zrovna nejlépe. Možná jste se přistihli, jak s tímto člověkem nebo i zvířátkem neustále ve své mysli hovoříte. Alespoň na chvíli vám to pomůže od bolesti, říkáte si. I já to tak měla, když mi před dvěma lety odešla milovaná kočička, která byla jako mé dítě celých 16 let. Věřte mi, že se děje něco mnohem hlubšího než jen to, že potřebujete ulevit bolesti. Duše zemřelých vás slyší a často, je-li to někdo blízký, jsou tu s vámi.

Jestliže procházíte něčím podobným právě teď, pak vám chci dodat energii a lásku a popřát hodně síly. Vím, jak moc je to těžké, ale také vím, že často tato smrt někoho blízkého, nám pomáhá otevřít oči, často po nějaké době začneme vidět život jinak, s větší láskou a pochopením. Pokud si to dovolíme. Pokud neuzavřeme své srdeční centrum ze strachu milovat, abychom nebyli zraneni odchodem někoho dalšího. Smrt milovaného není lehká, stejně tak není lehké, pokud někdo, koho milujeme odejde ze své vlastní vůle a začne nový život. Je v tom mnoho podobného a přesto se tyto dva odchody liší. Ten první je nenávratný, s duší mrtvého se ale i tak jednou setkáme, tam ve světle, kde žijí duše všech lidí. Ta druhá bolest, odchod blízké osoby, která se rozhodla žít jinak a ne s námi, je bolestivý stejně tak, jako když někdo zemře, ale zde je vždycky mnohem větší šance, že se brzy setkáme a to ještě v tomto světě a během našeho života. Jelikož se mně často lidé ptají, jak zahojit rozbité vztahy, existuje spousta možností. Brzy si ale povíme o tom, že někdy je pro náš vlastní život lepší nechat některé lidi jít. Zharmonizovat vztah je naprosto možné a reálné, návrat partnera nebo partnerky je více než možný. Přesto jsou ale vztahy, často s některými rodinnými příslušníky a také některými přáteli, které je prostě lepší ukončit. Vždy máte na výběr a to rozhodnutí je jen na vás.

Přeji vám hodně síly, lásky a hlavně odpuštění, ať již vašim blízkým za jejich nemilující chování k vám, tak i vaše odpuštění sobě samým za všechno, kde jste druhým dovolili, aby se k vám nechovali hezky a kde jste i sami sobě nedali dostatek lásky a porozumění. A nebo za situace, ve kterých jste se vy nechovali k druhým jak byste si sami přáli. Naší podstatou je láska a každý z nás chce druhé milovat, když tomu tak není, často se bičujeme a nedokážeme odpustit sami sobě za špatná slova nebo chování vůči našim blízkým. Je čas odpustit sám/sama sobě. Neodpuštění je zlo a to mnohem větší než ta slova, která jste vyřkli a než to chování, kterým jste druhému ublížili.

Dávejte se vždy na první místo, ať už to možná druhým přijde sobecké, protože věřte mi nebo ne, když vy nebudete v pohodě, oni vás na nohy nepostaví. Často se dokonce vypaří jako pára nad hrncem. Postavit se zase na nohy musí každý udělat sám a lidé se negativní a nižší energie jako je smutek, zloba nebo sebelítost a deprese prostě přirozeně bojí. Určitě jste si to již přečetli v mé knize Alfa bohyně a mém životním příběhu. Mám vás ráda a teď je řada na vás, milujte se a přijímejte se takoví, jací jste.