Jak vám může vztek pomoci manifestovat si svá přání?

cat-1641959_1920Vztek mi v mnoha ohledech pomohl posunout se do lepších vibrací. Nebýt vzteku a hněvu, pak bych neměla dostatečnou sílu říci si A DOST! Takhle prostě ne.

Ačkoli se tolik lidí vzteku a hněvu bojí, je to vlastně skvělá emoce, tedy ne vždy. Pokud se vztekáte kdykoli vám partner neřekne to, co chcete slyšet, pak opravdu vztek dobrý není.

Nicméně v mnoha ohledech nám mohou negativní pocity pomoct posunout se tam, kam bychom se bez nich nikdy neposunuli.

Když jsem před několika lety procházela snad nejtěžším obdobím svého života, vztek a nasrání, jak tomu ráda říkám, mi pomohl posunout se z vibrací deprese a pocitu bezmoci do pozice větší síly a odhodlanosti změnit svůj život.

Ten pocit A DOST, TAKHLE TO DÁL NEJDE mi pomohl dojít k rozhodnutí buď se něco změní a nebo končím. Sice to musí znít hodně rezolutně a negativně a taky to tak bylo, ale paradoxně mi toto rozhodnutí, jemuž předcházely zlost a vztek, pomohlo posunout se celkem rychle z deprese do pocitů JÁ TO DÁM.

Nebylo to poprvé a určitě ne naposledy, kdy mi vztek pomohl rychle se posunout do lepších pocitů.

 

Jaké máte vlastnosti? A co je to vlastnost?

Ráda říkám, že jsem impulsivní, cítím to tak. I když někdy by se dalo říci spíš vášnivá. Tyto vlastnosti jsou dost provázané. Ale já mám spoustu protikladných a protiřečících si vlastností, možná bychom je mohli nazvat stavy. Já silně věřím, že všichni v sobě máme všechny tyto vlastnosti a nebo stavy mysli.

Nedávno jsem prohlásila, že jsem impulsivní a zároveň rezervovaná, ta slečna, které jsem to říkala, jen dala oči v sloup, nedalo se to přehlédnout. Neznám jí a ani ona mě ne, prostě jsme se někde potkaly a prohodily pár slov. Mnoho lidí nechápe, že můžeme cítit řadu protikladných emocí a tedy být v každém okamžiku zcela jinou verzí svého já. Níže si vysvětlíme víc, ale teď se podíváme na to, co je to vlastně vlastnost.

Proč bych nemohla být impulsivní a zároveň rezervovaná? Schválně jsem si našla význam slova rezervovaný. A hle REZERVOVANÝ = zdrženlivý, škrobený, odměřený.

Tak to přesně sedí. Zdrženlivá někdy jsem taktéž, v minulosti jsem bývala více. Odměřená bývám velmi často a škrobená taktéž :-))).

A IMPULSIVNÍ (BTW v češtině je správně jak impulsivní, tak i impulzivní) = náhlý, prudký, poddávající se okamžitým podnětům.

Tak to na mě sedí taktéž, ale ne vždy a ne za každé okolnosti. Takže jsem impulsivní a nebo rezervovaná? A já říkám, že obojí, protože můj svět se točí kolem mne! Amen! 🙂

Ještě pro doplnění, co je to vlastně vlastnost? Mě samotnou to zajímalo, a tak jsem navštívila wikipedii.

“Vlastnost entity je označení pro prvek z množiny informací, které tuto entitu charakterizují. Za vlastnost se obvykle nepovažuje základní klasifikace entity (její druh), ale okolnost, která tuto entitu ztotožňuje s některými jinými entitami téhož druhu, či ji od nich odlišuje (např. býti člověkem se nepokládá za vlastnost entity, ale pohlaví nebo věk jsou vlastnosti entity, jejímž druhem je člověk).” ZDROJ: Wikipedia, odkaz ZDE

Tak tento popis vlastnosti mě tedy rozesmál. Skoro jsem ho nepochopila a říkala jsem si, aha, tak já jsem entita. Takže moje vlastnost je pohlaví a věk. Hmm a co tedy je charakterová vlastnost, třeba být impulsivní?

Popis vlastnosti člověka se schovával trochu níž. Zde je:

“Z čistě technického pohledu jsou vlastnostmi člověka datum narození, náboženské vyznání, to, zda je panicem či pannou, to, zda je, či není v manželském svazku nebo registrovaném partnerství, počet dětí, počet záznamů v rejstříku trestů apod., ale v běžné mluvě se „vlastností člověka“ rozumí jeho osobnostní vlastnost, kupř. temperament, asertivita, odpovědnost nebo třeba vytrvalost.

Každá z psychických vlastností popisuje nějaký psychický jev — projev lidské duševní sféry.”

ZDROJ: Wikipedia, odkaz ZDE

Ať tomu budeme říkat jakkoli, ve finále se jedná o stav mysli, který zrovna okupujete, tedy obýváte. Co je důležité pro vás, pokud jste impulsivní, tato impulsivnost vás nedefinuje, pokud jí to nedovolíte. Stejně tak být rezervovaná je stav mysli, který zrovna v tu chvíli obýváte. Neztotožňujte se s těmito stavy mysli. Pokud své vlastnosti vnímáte jako dané a neměnné, pak takové budou. Jestliže je začnete vnímat jako stav mysli, který zrovna okupujete a možná jste jej okupovali tak dlouho, až jste se s ním začali identifikovat, pak se osvobodíte a pochopíte, že máte moc a sílu jej opustit, budete-li skutečně chtít.

 

Stav mysli můžete změnit kdykoli budete chtít!

Proč se zdá, že může být někdo jen rezervovaný nebo jen impulsivní je skutečnost, že mnoho lidí neumí svoje pocity projevovat naplno. Já to umím. A proto mohu být v jednu chvíli velmi rezervovaná až zaražená a v druhou velmi impulsivní a temperamentní. Proč? Protože si dovoluji prožít naplno to, co zrovna cítím. A já vám doporučuji totéž. Svět je pak barevnější, ten váš svět. A o to tady běží.

Ok, zpět k tématu.

Hněv vás dokáže ve správnou chvíli vybičovat k rozhodnutí, které byste jinak nikdy neučinili, protože jste se dostali do zóny pohodlí nebo-li zóny zvyku, jak tomu říkám já.

Zvyk je železná košile a často se nehýbáme z místa právě proto, že jsme prostě zvyklí být tam, kde jsme. Naše přání se pak neplní a my máme pocit, že stagnujeme.

Jenže my ani tak nestagnujeme jako spíš nejsme ochotní něco změnit.

Říkáte si „To já ne!” Opravdu? Zamyslete se do hloubky, zda je to skutečně tak!

I já podléhám zvyku a nechce se mi z něho ven. Je to v pořádku. Máme to tak všichni. Máme rádi své pohodlí a to, co známe nám dává pocit bezpečí. A moje teorie je, že těžké nemoci, deprese a jiné katastrofické scénáře v našem životě se dějí právě proto, že bychom jinak sami nevystrčili hlavu z naší zóny pohodlí a neměli bychom dostatečnou sílu a motivaci změnit něco, co vlastně změnit chceme.

 

Někdy potřebujeme pořádně vypustit páru, aby se v našem mozku uvolnilo místo a my mohli myslet jinak…

Když ale chceme něco změnit, musíme být ochotní tuto zónu zvyku opustit, jinak se mnohdy nic nezmění.

Neříkám, že se máte vztekat každý den. Říkám ale, že i vztek vám může být hodně prospěšný. Minulý týden jsem měla koučink s klientkou, která zažila něco velmi nepříjemného.

Když mi říkala, že se začala utápět v pocitech křivdy a tedy oběti, a pak se prostě nasrala a řekla si a dost a začala se posouvat do své síly, zajásala jsem a pochválila jí. Klientka se mi omluvila za slovník, myslím, že ze mne lidé cítí, jak nemám ráda sprostá slova. Ale já jí gratulovala a stále opakovala slovo nasrání. Až se klientka smála, možná jí to překvapilo, jak jej říkám. Nevím. 🙂

I já se omlouvám, že to slovo píšu, nasrání!!! Ale když ono je to tak skvělé, když jste ve složité situaci, začínáte se propadat do té díry ještě hlouběji, a pak se prostě naserete a řeknete si TAK DOST, TAKHLE TEDA NE!!! -)

Musím se smát, protože jsem to tolikrát sama zažila a vím, jak je to skvělé a osvobozující a jak to lidem pomáhá dostat se z nejhoršího. Je jedno, jestli se naserete na sebe nebo na někoho druhého, důležitý je ten posun, který díky tomu zažijete. Ok, už to slovo nebudu říkat. Ale vy víte, že jej myslím v dobrém a navíc i já dokážu vypustit sprosté slovo, když jsem naštvaná. 🙂 Je to lidské, stane se to každému z nás.

Chápete, jak je důležité cítit své emoce? I negativní pocit vás může hodně posunout.

 

Buďte smutní, ale dejte si ultimátum

Stejně tak to platí o smutku. Často se stává, že se cítíte nesmírně smutně a druhý den jako by se vyjasnilo a vy se hodně posunete do pozitivních vibrací. Proto nezadržujte své negativní emoce, ale dejte jim průchod. Vždy je ale ohraničte, časově si vymezte, jak dlouho budete v tomto pocitu. Hodně to pomáhá. Když si dovolíte být smutní, ale řeknete si třeba “tak maximálně hodinu, a pak už jsem ok”, pak se rychle přesunete z negativních pocitů do těch pozitivnějších.

Pokud si totiž dovolíte topit se v těch negativních pocitech, aniž byste si řekli, kdy už je toho dost, pak se může stát, že se v nich budete rochnit hodně dlouho. Jsme totiž nastaveni na negativní smýšlení a jsme vlastně zvyklí cítit se špatně.

A abyste se vůbec někdy z toho negativismu dostali, musíte si zvyknout být pozitivní.

Já doufám, že se dnes budete cítit dobře a pozitivně. Pokud ale ne, netrestejte se ještě víc a dovolte svým negativním emocím, aby proproudily. Neztotožňujte se s nimi. TO, že jste teď smutní nebo depresivní nebo vzteklí nedefinuje vás jako člověka. Nejste tedy smutný, depresivní nebo vzteklý člověk. Ale jen jste vstoupili do nálady, tedy do stavu mysli, která je smutná, depresivní a nebo vzteklá. Můžete se kdykoli rozhodnout z ní vystoupit  a skočit do jiné nálady, třeba do veselosti, štěstí a nadšení. Hmm, to je mnohem lepší, že?

To rozhodnutí je na vás. Kdykoli se přistihnete, že se ztotožňujete s negativním pocitem, uvědomte si to a afirmujte si toto nejsem já, to je jen můj pocit, moje nynější nálada, a pak se rozhodněte přesunout se do jiné nálady a jiného pocitu.

 

A něco důležitého na závěr

Ještě jen malé doplnění. Co je to stav mysli a co je to nálada? Tedy jaký je mezi nimi rozdíl.

Jak já vnímám tento rozdíl? Nálada je kratší, tedy z ní můžete vyskočit a skočit okamžitě do jiné. Stav mysli je nálada, kterou si držíte delší dobu. Proč je důležité chápat tento rozdíl? Nálada nemá sílu tvořit vaši realitu. Stav mysli má zásadní význam při tvorbě vaší reality.

Jste-li dlouhodobě ve stavu mysli, který je depresivní nebo jinak negativní, pak si tvoříte realitu, která tento váš stav mysli odráží.

Happy manifesting 🙂

Eva Paclíková

Profesionální vztahová a transformační koučka. Miluje život a osobní růst. Za své poslání považuje pomáhat lidem měnit jejich sny v realitu a učit je, jak posilovat sami sebe zevnitř. Náš vnější svět je odrazem našeho vnitřního světa! Eva je autorkou tištěné knihy Alfa bohyně , eBooku Jak svého ex přitáhnout zpět do 30ti dnů! , online transformačního programu pro ženy Bohyně lásky a programu Harmonizace čaker. Je také mentorkou skupinových koučinků jako na příklad Přitáhněte si ideálního partnera a mnohých jiných. Více o Evě se dočtete ZDE.

Komentáře