Již 11 let pracuji s klienty a předně klientkami, které se ve svém životě necítí zrovna nejlépe. I já tomu tak v jednu dobu měla. Když jsem v roce 2003 odjela autobusem do Londýna, byla jsem rozbitá na kusy, nebylo mi v mém životě dobře. Byla jsem několik měsíců po rozchodu s prvním přítelem, oba rodiče v důchodu, matka mě od rána do večera kritizovala. Studium na VŠE v Praze mě nebavilo, finance a účetnictví se zdálo matce jako to nejlepší, co mohu studovat, abych se mohla co nejvíce věnovat dětem, až je budu mít. Od mých 17ti let mi maminka neustále předkládala, co a jak dělat, abych měla brzy děti, měla na ně čas a velmi ráda poukazovala na to, že i když jsem hubená jako lunt, tak mám docela slušnou prdelku, jinak to říct nedokážu, což je dobře kvůli porodu. Nesnášela jsem to.

Tehdy mi ani nedošlo, že mě maminka programuje na nechuť mít brzy děti. Celé mládí jsem si říkala, děti až někdy za hodně dlouho. Vždy jsem děti chtěla, ale díky matce a obrovské rodině, kde byly děti všech věkových kategorií a neustálý křik a odmlouvání mi moji chuť do zakládání rodiny zrovna nedodaly. Když mě navíc podvedl první přítel, se kterým jsem tu rodinu založit jednou chtěla, můj život se rázem změnil a já věděla, že děti až za hodně dlouho, teď bude čas pro mne.
 
Tehdy jsem neměla ani sebevědomí a o sebelásce neměla ani tušení. Byla jsem vychovávána stylem „dobré známky jsou tvojí povinností, nejprve povinnost, potom zábava, moc si o sobě nemysli, podívej se na Petru, proč nejsi víc jako ona“. (Jako puťka, která nemá cíle a jejím snem je žít navždy v domě rodičů? Ne, děkuji.). Vím, že to maminka myslela dobře, ale ta neustálá kritika, poukazování na to, co dělám špatně, nikdy žádná pochvala nebo pohlazení, natož slova mám tě ráda, jsem na tebe pyšná, se na mne velmi podepsaly. Když mi první přítel sdělil, že jsem odtažitá, věděla jsem, že má pravdu, ale netušila jsem, co s tím dělat. Nebyla jsem schopná ho obejmout nebo mu dovolit, aby mě políbil na veřejnosti. Nevěděla jsem, jak druhého milovat, protože jsem neměla ráda samu sebe. Navíc jsem neměla vzory, které by mi ukazovaly, jak dávat najevo lásku.
 
V té době jsem ale měla zcela jiné starosti. Byla jsem sama, nešťastná, nespokojená, vůbec jsem nevěděla, co chci, ale měla jsem naprosto přesnou představu, co nechci. Nechci žít jako naši od výplaty k výplatě, mít 4 děti a běhat jenom kolem rodiny, nikdy se nikam nepodívat, nemít sny a cíle, nevěnovat se sama sobě. To jsem skutečně nechtěla. Navíc jsem pořád od dětství poslouchala „proč já měla tolik dětí, kde já jsem mohla být“. Když jste čtvrté dítě, berete si to docela osobně. Tato slova mě neskutečně zraňovala a jelikož jsem velmi citlivá osoba, zraňovala mě víc než kohokoli jiného. Podobná slova říkával i můj otec, ale ne tak často jako matka.
 

Londýn mě změnil k nepoznání

Po příjezdu do Londýna se můj život začal měnit. Začala jsem poprvé v životě cítit skutečnou svobodu a samostatnost. Rodiče mi na cestu nedali nic. Vše jsem si zaplatila z brigád, které jsem měla již od svých 14ti let, jízdenku i kapesné. I rodinu, do které jsem tehdy odjela, jsem si zařídila sama, jen abych vypadla. Naši tehdy netušili, co plánuji, postavila jsem je před hotovou věc měsíc před odjezdem. Věděla jsem, že by mě přemlouvali a vymysleli milion důvodů, proč to dělat nemám a vysvětlovali mi, jak nejsem normální a co si to zase vymýšlím. Pro mé rodiče jsem si vždy vymýšlela nějaké kraviny, protože jsem se vymykala jejich zajetému „normálnímu“ životu – vdát se a mít děti, nevybočovat, moc si o sobě nemyslet, nemít sny a přání. Když jsem rodičům oznámila, že na rok odjíždím do Anglie a autobus mám rezervovaný za necelý měsíc, oba byli mírně řečeno v šoku. Maminka plakala, ale já už měla vše zařízené, a hlavně jsem byla rozhodnutá. Nikdo z mých sourozenců nebo rodinných příslušníků nikdy neodjel dál než na Moravu, pokud nepočítám moji babičku, která byla za války nasazená v Německu, to ale bylo povinné.

Dnes vím, že odjet do Londýna bylo jedno z nejlepších rozhodnutí mého života. Vše se seběhlo tak rychle, že jsem ani netušila, co dělám nebo co to pro mne znamená. Až v autobuse mi to došlo, brečela jsem celých 18h cesty do Londýna.
 
Za pár měsíců jsem ale byla skoro jiný člověk. Začala jsem objevovat nejenom svobodu, ale hlavně samu sebe. V roce 2004 jsem objevila hypnotizéra Paula McKennu, pořídila si jeho nahrávku o sebevědomí a skutečně začala cítit neskutečné sebevědomí. Tehdy jsem netušila, že o dvě dekády později vystuduji jeho program pro hypnotizéry a stanu se certifikovanou hypnotizérkou s jeho vlastním podpisem a požehnáním. Život je neskutečně nepředvídatelný.
 
Život v Londýně mě změnil, cítila jsem se konečně sama sebou a věděla, co chci od života. Po návratu do Prahy jsem jen pracovala, pařila na diskotékách, později přidala studium na vysoké škole, kterou jsem kvůli prodlouženému životu v Londýně nedokončila. Původně jsem do Londýna odjela jen na 9 měsíců, z nich se ale staly 3 roky, domů se mi nechtělo. Až rozchod se Spyrosem mě přinutil, abych zabalila saky paky a vrátila se domů k rodičům, kteří dle mého názoru moc rychle stárnuli, předně otec. 

Z vysněného života dle mých představ do hlubin deprese

Můj život po návratu do ČR byl skvělý, všechny kamarádky se pomalu vdávaly, měly děti, ale moje nejlepší kamarádka byla jako já free a singl. Rozhodným se pro mne stal vztah s kolegou, kterého jsem rok odmítala. Když jsem podlehla, zdálo se, že mám vše, po čem může žena toužit. Manifestovala jsem si muže snů, ale i život, který jsem si před pár roky psala do deníčku. Využila jsem tehdy zákona přitažlivosti, který jsem poznala v roce 2006 díky filmu a knize Tajemství a myslela si, že tak to stačí. Jenže jsem se spletla.

Zapomněla jsem na jednu zásadní věc, nepřepsala jsem svá hluboko uložená přesvědčení a netušila, co je to sebeláska.

Přestaly diskotéky, přestala volnost a svoboda, zamilovala jsem se neskutečně hluboce. Najednou jsem cítila něco, co jsem nikdy v životě nepocítila, ta hloubka byla velmi hluboká a pohlcující, nečekala jsem to. Když po dvou letech přišel rozchod, byla jsem zrovna bez práce a pár týdnů po vysazení antikoncepce, hormony se mnou už tak mlátily a já se najednou ocitla bez partnera, bez domova a zpět u rodičů.

Ten pád byl obrovský, nedávala jsem to. Než jsem skončila u rodičů, partner mi zajistil menší byt s tím, že mi pomůže, než si najdu práci. Jenže to byla chyba. Ten byt byl hlučný, cítila jsem se sama, do té doby jsem vždy bydlela se spolubydlícími nebo rodinou, nikdy ne sama a ne takto opuštěná a plná bolesti. Dnes vím, že rozházené hormony mému stavu nepomohly, rušná ulice v Praze způsobila téměř nulový spánek a nová práce, do které jsem chodila jako zombie taktéž ničemu nepomohla. Řítila jsem se střemhlav dolů a ani to netušila. Lékařka mi na větu „není mi dobře, jsem smutná a nemohu spát“ předepsala antidepresiva, která mě totálně dokončila. Lékařka mi je předala se slovy „to vám pomůže cítit se lépe“, nic víc.

Zákon předpokladu mi změnil život

Psal se rok 2013 a já o antidepresivech nevěděla nic konkrétního, takže jsem ani netišila, jaké stavy způsobí. Dosavadní myšlenky na sebevraždu se začaly stávat pokusy, každou cestu autem jsem jela jako cvok a křičela: „Do které zdi to mám napálit?“, bylo mi strašně a začala jsem se bát sama sebe. Po měsíci jsem se zcela vyčerpaná a na konci sil rozhodla antidepresiva ze dne na den bez porady s lékařkou vysadit. Zahodila jsem je do koše a řekla si, že takhle ne. Po silném rozhodnutí buď mě odsud bože vezmi pryč nebo mi pomoz cítit se lépe se věci začaly pomaličku posouvat k lepšímu, trvalo to ale dlouho. Postupně jsem objevila metodu EFT, začala opět s nahrávkami na sebevědomí a začala zjišťovat, že se vlastně nemám vůbec ráda. 
 Téma sebeláska bylo pro mne nové, začala jsem hledat, studovat, afirmovat a denně meditovat. Postupně jsem se začala cítit dobře a můj bývalý se začal vracet. Manifestovala jsem si jej zpět. Jenže najednou to nebylo ono, jako by mě nyní spíš odpuzoval, než že bych k němu cítila lásku jako dřív. Začala jsem si uvědomovat, že se mnou manipuluje, tak jsem to cítila. Jako by čím silnější jsem, tím víc mě chtěl, tím víc se o mne zajímal. Na čas jsem ho vzala zpět, jenže to prostě nebylo ono, ta hluboká láska, kterou jsem k němu kdysi cítila byla o dost slabší, zato láska k sobě samé byla čím dál tím silnější.

Objevila jsem učení zákona předpokladu a zjišťovala, jak si člověk lidi do života přitahuje a jak je také odpuzuje. Ten muž, kterého jsem milovala, mě najednou nenechal být, nemůže na mne prý přestat myslet. Lichotilo mi to, ale já chtěla zase žít, pocítila jsem něco dosud nepoznaného, začala jsem milovat sebe a život tak, jak jsem to nikdy necítila. Už jsem ho nechtěla tak jako dřív a náš druhý pokus prostě neměl dlouhého trvání. Už nechci, utnula jsem to, vymazala jsem ho ze života tak, jak on vymazal prvně mě. Jenže já cítila, že i když ho stále miluji, chci něco jiného než on, nechci život v Americe, nechci se stěhovat z místa na místo, nechci být zaměstnancem ve zlaté kleci tak jako on nebo manželkou vysokého manažera. Mám na víc, jsem inteligentní, krásná a zároveň mám nádherné srdce. Já to cítím!

Probudila se ve mne SEBELÁSKA

Jsem krásný člověk nejenom venku, ale i uvnitř. Ten pocit, kdy to víte, kdy to sami cítíte, je nádherný. Není to ješitnost. Je to krásná čistá láska k té bytosti uvnitř vašeho já. Víte, vždy mi každý lichotil, muži se za mnou otáčeli, pískali, pokřikovali. Věděla jsem, že jsem krásná holka, ale před Londýnem jsem necítila sebevědomí. To Londýn mě změnil a já si svoji vnější krásu začala užívat.  Jenže s tím pak přicházeli i muži, kteří toho zneužívali a já jim to dovolila. Až když jsem po třicítce začala cítit neuvěřitelnou lásku k té bytosti uvnitř sebe samé, začalo mi docházet, kde jsem dříve dělala předně s muži chyby. Najednou jsem cítila tak vysokou vnitřní hodnotu, že jsem chtěla být radši sama než s někým, kdo se ke mně nechová jako k Bohyni.

Věděla jsem, že jsem jedinečná, nenahraditelná a úžasná nejenom zvenku, ale hlavně uvnitř. Ta síla, která s tímto zjištěním přicházela, byla magická. Začalo se mi dařit v podnikání, začala jsem měnit životy druhých lidí, což mi dodávalo stále více vnitřní síly a pocitu vnitřního uspokojení, který jsem dříve neznala.

Muž mého života aneb Sebeláska je magnetická a magická

A pak se najednou objevil muž, který mi připadal sexy. Jenže takových je spousty, na to já už nereagovala. Vždy jsem věděla, že mohu mít každého muže, kterého chci. Teď jsem ale chtěla víc, chtěla jsem muže do konce života, muže do života i do nepohody.
 
Ten muž mě magicky přitahoval, i když jeho vnější chování bylo obhroublé. Mám ráda hodné kluky, vždy jsem to tak měla. Tento muž se projevoval trochu jako negentlman. I když jsem si říkala, že takového ne, něco mě k němu táhlo a já nevěděla proč a co to je. Já ale věděla, že jsem si předtím přitahovala ideálního partnera, a tak jsem tušila, že to bude asi on. Proto se mi zvnějšku stoprocentně nezdá, ale uvnitř nás dvou je silný magnet. Dnes to vím na 100%. Je to můj manžel a je to ten nejkrásnější muž na světě, ne vzhledem, i když mě přitahuje velmi, ale vnitřně je krásný, čistý a do jisté míry stydlín. Je to ten hodný kluk, které já zbožňuji. Možná proto, že i když se to tak nezdá, já až tak hodná nejsem, uvnitř mne sídlí tygřice, která se ale ráda nechá zkrotit tím hodným klukem, kterým můj muž je.

Zjistila jsem, že jeho obhroublost je jenom maska, kterou si z nějakého důvodu vytvořil, ale když ho člověk pozná a trochu transformuje, pak je perfektní. Přiznám se dobrovolně, že jsem na něm za ty roky zapracovala tak, jak vás to učím v kurzu Transformujte jakýkoli vztah a vytvořila jsem si naprosto dokonalého muže. Loni mi to potvrdil. Kdybyste mi náš první rok, kdy jsme spolu chodili, řekli, že se z něho vyklube takové zlatíčko, tak se budu smát. On ví, že využívám svoji sílu, od začátku se nervózně směje, že jsem čarodějnice a co s ním dělám?!   Cítí ten magnet a neví, jak to dělám a já mu detaily říkat nebudu. Vše vás učím v online programu Transformujte jakýkoli vztah, a také v kurzu Bohyně lásky. Tyto dva kurzy vnímám pro krásný vztah jako klíčové. Pro muže máme alternativu online kurz Sebevědomý muž.
 

Mé desetileté transformace

Není náhodou, že zažívám každých deset let obrovskou transformaci. Život se mi zásadně změnil v roce 2003, kdy jsem odjela do Londýna, vlastně bych řekla přelom 2003/4. Další obrovský zlom byl v roce 2013/14, kdy jsem spadla do deprese a došlo k totální transformaci mého já. Myslela jsem si, že to je vše, jenže asi ne náhodou přišel další velký zlom 2023/24, kdy jsem onemocněla tak silně, že jsem skutečně věřila, že už si s vámi takto povídat nebudu. Věřil tomu i můj muž. V lednu 2024 jsem umírala, cítili jsme to tak oba dva. Dnes si ale myslím, že umírala jen nějaká moje část, i když to bylo velmi silné na fyzické úrovni, docházelo k mé vnitřní transformaci.

Tato transformace je opět obrovská! Proč? Protože trvá neskutečně dlouho a neskutečně bolí, fyzicky. Takové bolesti jsem nejenom nezažila, ale ani nikdy o nich neslyšela a netušila, že je možné je cítit a zažít. Proto vím, že je to transformace a je šíleně velká a já věřím, že je poslední!! Musí!!!

A víte co, přidám ještě další desetiletky.

Vše asi začalo v roce 1984 z kraje roku, kdy mi byly 3 roky, tehdy navždy odešla moje babička. Na tom by asi nebylo nic zvláštního, ale já tehdy, když nás opouštěla byla u ní v domečku. Ten den mě hlídala, maminka potřebovala odjet do Prahy. Pamatuji si to jako by tomu bylo včera. Přestože z mého dětství si nepamatuji vlastně nic, ten den si pamatuji až moc dobře. Vidím dodnes velmi živě babičku, jak leží na posteli s rukou dolů, postihla ji mrtvice. Když maminka přišla, jenom vidím, jak je plná strachu, táhne mě k sousedům, odkud zavolali záchranku. Babička ten den zemřela a opustila mě navždy. Celý život ji vnímám jako anděla, který tu se mnou je a jak mé prsty běhají po klávesnici, cítím slzy v očích, miluji svoji babičku, ať je kdekoli.

„Babičko, chybíš mi a vždy jsi mi neskutečně chyběla, letos bys oslavila 100. narozeniny, a kdybys tehdy tak brzy neodešla, byla bys tu se mnou většinu mého dospělého života.“ Víte, dnes vím a díky loňské transformaci si uvědomuji, že tato událost něco spustila. Netuším, co přesně, určitě nějaký pocit opuštění a samoty. Vždy jsem si tak nějak připadala sama, i když jsem z velké rodiny. Věřím, že právě i to, že je moje maminka jedináček a odchod její maminky ji velmi zranil, její smutek se přenesl na mne, a pak se jen za ty roky znásoboval. Je na čase více tuto situaci pročistit a přepsat minulost. 
 
Moje další desetiletka byla někdy kolem roku 1993/4, kdy se moji rodiče mále rozvedli. Dodnes si pamatuji, jak mi maminka v kuchyni ne zrovna hezky oznámila, že opouští mého otce a že jsem ta jeho malá holčička, takže s ním můžu zůstat. Měla jsem z toho hysterický záchvat, maminka bohužel nikdy nechápala, že se dítěti takto sarkasticky věci neoznamují a já byla v tomto věku skutečně citlivé dítě. Plakala jsem a prosila maminku, at mě vezme s sebou. I když měla vztek na tatínka, chovala se ke mne, jako by se zlobila na mne a to je další situace, která mě hodně ovlivňovala. Tu jsem ale již mnohokrát pročišťovala. 

Můj celý příběh z deprese do síly a sebelásky najdete v mé první knize Alfa boyhně.

Vím, že každý z vás si za celý svůj život nese nějaký svůj příběh. Přála bych si, aby když vyšla kniha Tajemství, aby se v ní autoři více rozpovídali o nutnosti čištění vnitřních zranění a přesvědčení. Mohla jsem si ušetřit obrovskou transformaci. Nebo ne? Možná se moje duše rozhodla těmito velkými životními změnami projít. Těžko říct.

Nezapomínejte na sebelásku. Sebevědomí samo o sobě nestačí, je to málo. Je tolik sebevědomých lidí, kteří dosahují úspěchu, ale přitom nejsou vnitřně šťastní a spokojení, protože nemají rádi tu nejdůležitější osobu ve svém životě, sami sebe. Buďte jiní. Nestačí zaměřovat se na to, co chcete, musíte pročistit své podvědomí od nánosů negativních přesvědčení. Proto se v každém mém programu zaměřujeme na uklízení nepořádku, který se za ty roky v každém z nás nahromadil.

Podívejte se také na všechny zásadní události svého života a přepište minulost, jak to děláme na příklad v kurzu Transformujte jakýkoli vztah, který začíná již 21.3.2025 nebo v meditaci Přepis minulosti a probuzení svého vnitřního Boha.

Mám vás ráda.

Vaše Eva