Patogenní zóny a jejich vliv na zdraví

Život dokáže být velmi nepředvídavý a zaskočit nás ve chvíli, kdy to čekáme nejméně. Zažíváme zkušenosti, které jsme ani netušili, že lze v životě zažít. Jsme hozeni do vody a život říká: „Plav nebo se utopíš.“. A tak se i já letošní rok učím a dozvídám to, co jsem nikdy znát nechtěla a už vůbec to neplánovala. Ale jak to tak bývá, člověk míní a život mění. Ať už se určité věci dějí z jakéhokoli důvodu, jistě se nedějí náhodou a pravdou zůstává, že co nás nezabije, to nás posílí.

Patogenní zóny a proč o nich chci dnes mluvit. Staly se součástí ničení mého zdraví. Nedávno jsem si to ověřila a nyní jsem si tím jistá. O patogenních zónách jsem do letošního roku věděla jenom to, že existují, že nejsou pro naše tělo a psychiku zrovna nejlepší a že je jimi můj bratr posledních 30 let posedlý. 

Když jsem se před asi sedmi lety odstěhovala z milovaných Vinohrad na Nové Město, tedy vyměnila Prahu 2 za jinou Prahu 2, netušila jsem, co se v mém životě bude dít a jak tato jako by bezvýznamná změna povede k mému totálnímu fyzickému kolapsu. Když jsem se stěhovala k pražské náplavce, již jsem znala svého manžela a on mi tehdy říkal, neboj, vždyť ty si holka z Prahy 2 a Praha 2 jako Praha 2. Měl tím na mysli, že jsem se narodila, jako hodně lidí z Prahy a okolí, v porodnici na Praze 2, takže mám vlastně v občance místo narození Praha 2. Jenže opravdu není Praha 2 jako Praha 2.

To, že se tato druhá část Prahy 2, tedy Nové Město podepsalo na mém zdraví, jsem si potvrdila nedávno, kdy jsem si pronajala byt na Vinohradech, abych změnila prostředí a ocitla se tam, kde to mám tak ráda. I přestože byt, který jsem si pronajala, byl u rušné ulice a první noc jsem kvůli hluku aut moc dobře nespala, ostatní noci jsem spala jako zabitá a ráno měla po dlouhé době pocit opravdového odpočinku. A v tu chvíli jsem si říkala, jak dlouho jsem takhle dobře nespala? A odpověď mě šokovala, 7 let. Naposledy jsem takhle dobře spala v Londýnské ulici, než jsem se přestěhovala do bytu kousek od pražské náplavky na Nové Město, několik ulic od bytu mého muže. Nestěhovala jsem se tím směrem kvůli němu, i přestože jsme spolu již chodili a trávili spolu každý den, ale proto, že jsem podala výpověď z bytu a nemohla nic jiného najít. Kdo žije v Praze tak ví, jak je někdy těžké najít pronájem, ve kterém můžete bydlet v klidu a pohodě a který zvládnete platit, předně pokud jste na to sami.

Zjištění, že lokalita, kde tolik let žiji, je jedním z důležitých faktorů, který negativně ovlivnil mé zdraví, mě šokovalo. Nikdy jsem o tom nepřemýšlela, ale letos (rok 2024) se mi hodně věcí začíná spojovat jako skládanka puzzle a mně dochází tolik souvislostí, které jsem po mnoho let nechápala a vždy jim přisoudila zcela jiný význam. Když jsme na jaře zjistili, že mám chronickou boreliozu, aspergillus, další viry a bakterie a všechno další možné i nemožné, co se mi dostalo do krevního oběhu a do nervové soustavy, mnoho lidí se mě ptalo, kdy se věci začaly dít a jestli to není manželem, tedy jestli jsem neonemocněla kvůli němu. Přiznám se, že to ze začátku toho hororu napadlo i mě. Zřejmě jak je člověk v šoku, že mu může být tak strašně zle, tak hledá všechny možné souvislosti i tam, kde nejsou. Původně jsem si myslela, že vše začalo před třemi lety, kdy manžel začal odjíždět pryč a několik dalších věcí, které se tehdy staly. Postupně jsem ale začala zjišťovat, že některé věci jsou starší, než jak dlouho znám svého muže.

A až nyní díky pár nocím na pražských Vinohradech jsem zjistila, že mě nejenom náš byt, ale i předchozí byt na Novém Městě ničily zdraví již mnoho let. Je totiž pravda, že od doby, co jsem se přestěhovala na Nové Město, mám problémy se spánkem. Když jsem se nastěhovala k manželovi, začala jsem hůř spát a myslela si, že je to tím, že jsem dlouhé roky žila sama. Vůbec mi nedošlo, že rok předtím, kdy jsem již byla na Novém Městě, jsem moc dobře nespala, a tedy to není manželem nebo jen jeho bytem. Také mi nyní došlo, že i když jsem vždy v našem bytě spala hůř, kdykoli jsme odjeli někam pryč, spala jsem naprosto v pohodě a to i na malých postelích, přestože já mám ráda svůj prostor a mazlení a objímání ve spánku naprosto nesnáším (na rozdíl od mého manžela). 🙂

Je vtipné, jak si některých věcí člověk absolutně nevšimne, až ve chvíli, kdy jsou již naprosto v háji a totálním chaosu. Tento článek píši ve chvíli, kdy jsem opět v noci vzhůru. Mnoho let se můj spánek zhoršoval. Vše se dovršilo v loňském roce (2023), kdy začalo obrovské pálení mého těla a já nebyla schopná 8 týdnů spát. Někde jsem četla, že člověk vydrží bez spánku asi 5 týdnů. Porazila jsem tedy rekord, já nespala ani vteřinu 8 týdnů. Ano, 8 týdnů bez spánku, ani hodinku, ani půlhodinky. Tehdy jsem byla ve stavu, ve kterém kdykoli jsem si lehla, se pálení těla zintezivnilo natolik, že jsem si musela zase sednout a křičet bolestí. Snažila jsem se spát v sedě, což mi nešlo, nikdy jsem to neuměla. A těch 8 týdnů nám trvalo, než jsme přesvědčili lékařku, aby nám dala lék, který je dostatečně silný na podobné bolesti a který se dává v nemocnicím lidem na příklad po bouračce. Až tento lék mi pomohl překonat nejhorší období života a konečně si lehnout a spát. Žádný jiný lék mi nepomohl.

Lékaři se mě snažili přesvědčit, že je to v mé hlavě a je to nervama, jejich léky na úzkosti mi byly naprosto na prd. Když jsem si je vzala, manžel mě tehdy donutil, tak jsem sice usnula, ale po dvou hodinách jsem se vzbudila s šíleným pálením celého těla jako když mě zapálíte nebo polijete vařící vodou. Věděla jsem, že nemá smysl zobat další pilulku a vytvářet si tak závislost na lécích, které mi v ničem nepomohou. Stejně tak jsem lék, který jsem začala užívat kvůli spánku přes den odmítala a raději křičela bolestí, a to ze stejného důvodu. Věděla jsem, že je vysoce návykový a já nechtěla platit větší daň, než jakou jsem již zaplatila. 

Když jsme zjistili, že mám aspergillus, tedy plíseň a došlo nám, že jsme měli dlouho plíseň i v tomto bytě, věděli jsme, že se asi budeme muset odstěhovat. Jenže stěhovat se v době nemoci, když člověk sotva chodí mi nepřišlo jako nejlepší nápad. Trvalo nám několik měsíců, než jsme dospěli k rozhodnutí, že mé zdraví se neposouvá a už tak je těžké léčit se ze všech těchto bakterií a virů a není možné, abych se kdy uzdravila, když zůstaneme v bytě, kde plíseň stále do jisté míry je. A tak se konečně v lednu stěhujeme. Je to náročné, protože borelioza je sama o sobě velmi náročnou nemocí, kdo prodělal tu chronickou, tak ví, o čem mluvím.

Jsem tedy pochopitelně ráda, že se nakonec přeci jenom stěhujeme pryč, na místo, kde jsem vždy spala dobře, a tak věřím, že se zde dám opět dohromady. A náš budoucí nový domov vybereme tam, kde žádné patogenní zóny nejsou.

A nyní se pojďme podívat, co to vlastně jsou ty patogenní zóny a v čem pro nás nejsou dobré.

Ještě mi to sice nepřipadá vtipné, ale docela vtipné to je. Představte si, že se patogenním zónám říká dračí žíly. No není to neuvěřitelné? 5 měsíců mě intenzivně pálilo tělo. Dalších 9 měsíců mě pálily ruce, víc jak rok mě neustále pálilo v krku. Dračí žíly. Když jsem na jaře uviděla ve svém těle podivné stvoření, o tom asi někdy jindy, byl to takový malý drak. Drak chrlí oheň a mě vše začalo právě v krku. No to jen jak ty náhody krásně fungují. 🙂

Patogenní zóny neboli dračí žíly jsou prý prokletá místa, která způsobují nejrůznější zdravotní potíže od menších jako je bolest hlavy až po chronické jako je třeba chronická borelioza nebo dokonce rakovina. Nespavost, podrážděnost, deprese jsou dalšími v seznamu. Tím ale seznam nemocí nekončí. 

Často se hovoří o tom, že tato místa jsou výsledkem poruch elektromagnetického vlnění. Nedávno jsem se viděla s kamarádkou a povídám jí vše o patogenních zonách a o tom, jak vše začalo mojí nespavostí, které jsem nepřikládala nějak důležitý význam. A ona mi povídá, no vždyt ano, dřív lidé stavěli dům tam, kde si lehla kráva. Ona totiž vycítila, kde je dobré místo. Není to poprvé, co jsem něco takového slyšela. Loni jsem kupovala plazmový generátor a pán, který nám jej prodával mi říkal vlastně to samé. Ten ještě dodal, že v současné době developeři postaví domy a nikdo neřeší, zda je to místo vhodné pro život a lidské zdraví nebo ne. I to by vysvětlovalo, proč přibývá lidí s různými nemocemi. Samozřejmě v dnešní době jsme všichni plní plastů a denně vystavováni nejrůznějšímu záření.

Sice jsem našla způsob, jak spát v době, kdy mě neskutečně pálilo tělo, ale i ve chvíli, kdy se pálení začalo snižovat, jsem měla problém se spánkem. Za poslední rok jsem toho moc nenaspala, a když už náhodou v noci spím, tak nespím kvalitně a cítím to, takže vysvětlení patogenních zón dává dokonce ještě větší smysl. Navíc nyní Vinohrady potvrdily, že s naším bytem není něco v pořádku. Ty dny, které jsem trávila na Vinohradech jsem dělala to samé, co bych dělala doma, přesto rozdíl v usnutí a spánku byl naprosto zásadní. Víte, když máte tyto nemoci, tak jste vlastně pořád unavení. Mám denně tak 3 hodinky, kdy se to dá, zbytek jsem neskutečně unavená nebo mám bolesti všeho možného, od svalů a kloubů po pálení rukou, krku a půl roku mám vysokou teplotu vlastně polovinu dne. Bohužel v mém případě nemohu spát. většina lidí s boreliozou naopak spí většinu dne. jak já jim závidím. 🙂 Ne, ani ne, každý který prochází tímto onemocněním zažívá peklo, i když je pro každého jiné a velmi individuální. Rozhodně není co závidět.

Musím říct, že jsem se za jeden rok o těle a organismu dověděla tolik, kolik jsem se nedověděla za celý svůj pozemský život.

Pokud tedy zažíváte zdravotní problémy a trvají nějakou dobu, nepodceňujte patogenní zóny, plísně v bytě, které mohou být skryté, ale ani parazity nebo skrytou boreliozu. U mne začala zřejmě někdy před sedmi lety. Je jako tichý zabiják, plíží se pomalu, ale pokud ji neobjevíte včas, pak se překlopí do totální smrště, kterou, věřte mi, nechcete zažít!

A ano, stále platí, že silný organismus těmto věcem málokdy podlehne. Ale stačí trocha stresu a takové prostředí s vámi zamává. Navíc, pokud v něm žijete dlouhodobě, pak vám může začít podlamovat zdraví a narušovat přiroreznou obranyschopnost těla, a pak stačí opět něco nepříjemného v životě nebo stres a jste tam. U mne stačilo chytit na podzim 2023 virus a můj život se přetočil o 180 stupňů tím špatným směrem.

Po této mé zkušenosti bych něco jako patogenní zóny nebo plísně nepodceňovala. Sama totiž moc dobře vím, jak se člověk dostane do stresu a ani neví jak, a pak je otázkou, co k tomu stresu přesně vedlo. Mým přesvědčením je, že každý člověk se může do stresu dostat tak rychle, že ani neví jak. A nebo jen chytnete bacil a vše se roztočí a během pár měsíců jste tak hluboko, že to níž snad ani nejde.

Během loňského roku jsem potkala spoustu lidí, kteří zažili chronickou boreliozu a koinfekce jako já. Jednou z nich je Lucie Rimona, se kterou jsem vtipně chodila na gympl v Praze do stejné třídy. Známe se tedy téměř 30 let, a dokonce jsme v sedmnácti občas společně zapařily na pražských diskotékách, na oslavě jejích narozenin jsem dokonce potkala svého prvního boyfrienda. Proč to píšu je, protože svět je malý. Lucka se věnuje thetahealingu, což sice vím, jsme součástí komunity online podnikatelů. Co jsem ale nevěděla je skutečnost, že i ona zažila lymskou boreliozu, plísně v bytě a koinfekce a i ona, i přestože je terapeutka a už v té době se věnovala theathealingu, i ona sama říká, že jí většina těchto věcí v této nemoci byla téměř na nic. Tedy rozhodně jí pomohly, aby to zvládla ustát. Stejně jako mě pomohlo vše, co vás učím, minimálně abych to vše zvládala psychicky. Co se totiž moc všeobecně neví je, že borelioza zasahuje váš mozek a tyto bakterie vlastně váš mozek ovládnou, našeptávají vám myšlenky, které nejsou vaše a mohou vás velmi negativně ovlivňovat a ničit vaši psychiku. Navíc máte pocit, že máte hlavu pod vodou a ani kolikrát nevíte, kde jste nebo jak se jmenujete. Často se to děje v době, kdy se vaše čelo od patogenů čistí. Toto jsem zažívala v létě 2024 celé dlouhé tři měsíce a vůbec to nebylo hezké. Je to zvláštní pocit, kdy jste jako by mimo tuto realitu a ani nevíte, co se s vámi děje. Byla jsem neskutečně šťastná, když koncem září tyto šílené stavy přestaly.

Bohužel jsem zjistila, že se lidé o některých zkušenostech nechtějí bavit a říkat je nahlas a i když to chápu, pro mne je důležité, aby lidé chápali, o co jde. Protože když do takové nemoci spadnete, vůbec nic nechápete a nikdo vám nic nevysvětlí. I já to zažila a byla jsem ráda za lidi jako Lucka, kteří si tím prošli a na tyto negativní věci mě upozornili. I Lucie a většina těch, které jsem na své roční cestě dosud potkala a poznala, se nakonec museli odstěhovat, což jim přineslo téměř okamžitou úlevu. Proto se už nemůžu dočkat, až se přestěhujeme, což je nyní (leden 2025) v procesu.

V dnešní době se patogenní zóny měří proutky. Jediného proutkaře, kterého jsem kdy viděla, byl proutkař u našich v domě, když mi bylo asi 12 let, voda v naší studni došla na dno a naši zkoušeli najít jiný zdroj vody a našli jej přímo pod domem :-). A tak raději prohloubili tu naší studnu. Pak narazili na kámen, ale do dnešního dne máme svoji vodu ze studně a zatím jsme 30 let neměli problém, tak snad v domě studnu dělat nemusíme, jestli to vůbec jde. 🙂

Víte, nikdy jsem se v bytě, kde žijeme, necítila dobře. A všechny ty roky jsem to manželovi říkala. Jenže jsme si oba mysleli, že je to tím, že prostě Vinohrady miluju. Až loni nám oběma došlo, že to byla moje intuice a citlivost na energie, které jsem prostě ignorovala. Ještě než jsme se dozvěděli, že je zde patogenní zóna, tak jsem manželovi říkala, že se vlastně nedivím, Karlovo náměstí mi nikdy nepřirostlo k srdci a nikdy jsem to tu neměla ráda. Už v pubertě, když jsme s kamarádkou projížděli přes Karlák v tramvaji, tak jsme se na sebe vždy podívaly a říkaly, hlavně tady nevystupovat a nechodit parkem, na nikoho se nedívat. 🙂 Pro mne bylo Karlovo náměstí vždy místem, kde se scházeli feťáci a jiní lidé, se kterými jsem prostě nechtěla mít nic společného. Ale navíc je zde obrovská nemocnice, pár metrů od domu zavraždili nacisti parašutisty a já vždy cítila nesmírnou přecitlivělost na všechna místa, kde se odehrálo něco špatného za druhé světové války. Navíc Karlovo náměstí vnímám jako místo stresu, kde lidé přestupují a někam spěchají, a prostě ta energie tady mi nikdy neseděla.

Sice nám to trvalo pár let a manželovi otevřelo oči až mé chátrající zdraví, ale jsem ráda, že se stěhujeme. I když jsme si představovali, že se už postěhujeme do vlastního domečku, tak to nyní možné není. Já navíc nechci vybírat dům, ve kterém plánuji strávit zbytek života v době, kdy mi není dobře. Protože doufám, že do nového domu se budu stěhovat naposledy a už v něm i zemřu.

Já jsem to totiž počítala a nyní se stěhuju po osmnácté v životě a musím říct, že je mi skoro zle jenom z té představy. Ani nevím, jak se to stalo, ale skutečně jsem se stěhovala 17 krát v životě, to je vlastně půlka mého života na cestách :-). Moje máma se na příklad stěhovala jednou, vyrostla v mé vesnici, kde se narodila, pak si vzala tátu a ten jí postavil dům 10min chůze od babiččina domu. Takže si ani nedovede představit, co to pro mne je zase se někam stěhovat. ale když to pomůže mému zdraví, tak se nedá nic dělat.

Přeji vám do nového roku 2025 hlavně zdraví. A pokud intuitivně cítíte, že se někde necítíte dobře, nedovolte jiným ani sobě samým, aby vám logicky vysvětlili, jak jste pošetilí a máte zůstat. A to se týká i vztahů a zdraví. Naše intuice je mocná a citliví lidé ji mohou cítit různě.

PS: Úplně jsem zapomněla, že jsem se v prosinci setkala s jednou mojí klientkou, která mi nesmírně pomohla s jednou soukromou záležitostí a při té příležitosti jsme si povídaly právě o Karlově náměstí. Tomu nebudete věřit, její kamarádka bydlí pár kroků od nás a když mi klientka vyprávěla, jak šla jednou svoji kamarádku navštívit a v jejím bytě se vůbec necítila dobře, rozbolela jí hlava a musela odejít. Navíc jí řekla, že by si ten byt měla nechat vyčistit, že tam má nějakou divnou energii. No a pak od své jiné kamarádky zjistila, že na Karlově náměstí bývalo pohanské pohřebiště a obětiště. No tak to se pak není čemu divit, že toto místo tak negativně ovlivňuje lidi citlivé na energii jako jsem třeba já. Vyhledala jsem si to a je tomu skutečně tak, bývalo zde pohřebiště. Několik lidí nezávisle na sobě mi v poslední době potvrdilo, že se v okolí Karlova náměstí nikdy necítili dobře a já „trdlo“ tu šest let bydlím!!!!! 🙂