Připoutejte se, opouštíme starou realitu

Dlouho jsem nenapsala žádný článek, a protože se mi nedávno stalo něco velmi zajímavého, rozhodla jsem se pustit se do psaní tak jako za starých časů. Chybí mi to, ale i natáčení videí zabere dost času, a proto v dnešní době víc natáčím a téměř nic nepíši.

Začalo to den po prvním srpnovém úplňku. Dělala jsem si své meditace, tak jako to dělám každý den, a ještě si říkala, že je skvělé, jak krásně se cítím. Normálně se před úplňkem necítím zcela ve své kůži. Manžela sice chytla záda, ale to jsem přikládala spíše dlouhé cestě autem, i když byl zrovna tento úplněk v jeho znamení, takže kdo ví. Já byla ale naprosto v pohodě. To jsem ale netušila, co mě ještě čeká.

Následující den jsem měla ráno koučink s klientkou a jen tak mě napadlo, že bych se dneska mohla pročistit s ní. Vždy kladu klientům na srdce, aby měli na koučink připravený svůj záměr. I já si vždy před koučinkem stanovuji záměr. Tentokrát jsem ale přidala i svůj osobní. A ten zněl: „Dnes se pročišťuji společně s mojí klientkou na tématech, která řeším já.“

Často dělám s klienty čistící meditace, EFT i hypnózy, a tak jsem si řekla, když dělám věci pro jiné, tak to dnes prostě spojím i pro sebe. Poté jsem vedla koučink tak jako vždy a zaměřovala se pouze na klientku a její „problémy“.

Náhoda?

Bylo zajímavé, že na hodinu přišla v ne zrovna dobré náladě a říká mi, že na ni před týdnem padla jakási deprese. Na tom by ani nic podivného nebylo, protože to se prostě stává. Začala jsem jí vysvětlovat, že koučink a vnitřní práce jsou opravdu jen pro silné povahy. Je to stejné, jako když po letech nepořádku začneme uklízet obrovský nános špíny pod postelí a najednou se na nás začne valit všechen ten bordel, o kterém jsme neměli ani tušení, tak stejně i při hluboké vnitřní práci, kterou děláme při koučinku. Začínáme totiž otevírat ta nejvíce zaneřáděná místa svého já a hluboko uložené bolesti a přesvědčení se začínají doslova vyplavovat na povrch. Ne vždy je to příjemné a pocity podobné depresi nejsou neobvyklé.  

Koučink dopadl skvěle a my jsme při meditaci nejenom rozpustily její depresivní pocity, ale dokonce jsme začaly odstraňovat všechny ty staré pocity nedostatečnosti, křivdy a výčitek, které se u klientky nyní projevují jako přehnaný perfekcionismus. Dokonce jsme se u toho hodně nasmály a hodina tak byla příjemná pro nás obě.

Co ale ten den následovalo, by mě ani ve snu nenapadlo.

Po koučinku jsem si dala druhou kávu s tím, že budu chvíli pracovat. Pak jsem si na netu přečetla něco, co mě malinko dopálilo a šla jsem za manželem, abych mu to pověděla. Dostala jsem se poněkud do varu a viděla, jak muž vůbec nechápe, proč něco takového řeším. Ani já to nechápala, ale přisuzovala jsem svůj var kávě, která ve mně vždy rozproudí krev a někdy ne zrovna v dobrém. Po chvíli jsem se ale začala cítit tak nějak divně a jako bych sama začala padat do jakési divné depresivní nálady, která mě ale navíc začala znehybňovat.

Opouštím 3D

Cítila jsem, že nedokážu rozumně uvažovat, ale zároveň jako bych nedokázala ovládat své tělo, které se přesouvalo do jakéhosi stavu paralýzy. Káva se mnou občas dělá neuvěřitelné věci, na to už jsem zvyklá. Jedna káva denně v pořádku a ta druhá, kterou si dávám pouze občas, je jako ruleta, nikdy nevíte, jestli vás nakopne a dodá energii nebo naopak skopne do nepříjemných pocitů. Já to takhle alespoň mám.

Přestala jsem úplně mluvit a odešla do své pracovny. Nyní už jako tělo bez duše. Můj muž si toho ani nevšiml, protože věděl, že mám v plánu pracovat, a tak si myslel, že jsem se vrhla do pracovních záležitostí. Vůbec netušil, že za zavřenými dveřmi probíhá hluboké čištění a proudy mých slz.

Najednou se v mé hlavě objevil hlas, který jako by mě vedl, stejně jako kouč vede svého klienta. Tentokrát to ale bylo jiné, možná proto, že jsem na jednu stranu cítila jako bych se začala vzdalovat ze 3D a plula někam mimo tuto realitu, ale zároveň ten hlas byl jemný, příjemný, ale direktivní a jako by věděl, co a kdy má říct. Neměla jsem sílu, a proto jsem jen následovala jeho vedení.

Začal jemně jako hlas milující maminky. „To bude dobré, to zvládneš, nic se neděje. Mám tě ráda.“

Musela jsem si sednout do svého meditačního křesla, práce teď nepřipadala v úvahu.

Chvíli jsem jenom seděla bez schopnosti pohnout se nebo nějak logicky přemýšlet, ten v hlas v mé hlavě stále opakoval slova povzbuzení a lásky. Až po chvíli mě začal vést jako můj nejlepší kouč. Najednou jsem se rozdvojila a ten vnitřní hlas se mě ptal, zatímco já odpovídala jako by klient reagoval na koučinkové otázky. Začala jsem v sobě objevovat hluboko uložené odpovědi na své bloky a strachy v určité oblasti, ve které se blokuji, což jsem tušila už nějakou dobu, ale protože jsem toto své přání nikdy nepovažovala za až tak důležité, tak jsem se mu nikdy nijak zvlášť nevěnovala.

Nyní jsem ale neměla jinou možnost, mé tělo i mysl jako by vypnuly a odpluly někam daleko pryč ode mne a já jediné čeho jsem byla schopná, byla komunikace s mým vnitřním koučem.

Přestože to bylo velmi nepříjemné, bolavé a já plakala, začala jsem si uvědomovat stále víc a víc, co se děje uvnitř mého já. Najednou jsem chápala, proč se v této oblasti blokuji. Začala jsem ťukat EFT a čistit tak bolesti, které ve mně byly asi celý život, a pak jsem se provedla meditací, v níž jsem požádala svoji duši o vedení do své budoucnosti.

Chtěla jsem, aby mi pomohla získat odpovědi, na co se zaměřit a co vlastně v této oblasti chci. Uvědomila jsem si totiž, že se v této oblasti nic neděje, protože se blokuji a znemožňuji tak sama sobě posunout se dál. Tak nějak jsem to tušila už nějakou dobu, ale až nyní jsem cítila, že přišel čas odblokovat se a já se rozhodla odstřihnout od minulosti a od něčeho, co je pro mne celý život nesmírně důležité. Až do této chvíle jsem netušila, jak moc je to pro mne důležité. Bolelo to, ale já věděla, že jestli si mám přitáhnout to, po čem touží moje duše a konečně vědět, co chci, pak mi nic jiného, než odstřihnutí nezbývá. Dosud jsem se zmítala mezi chci tohle nebo chci tamto?! Jako bych se vždy rozhodla, a pak znejistěla. Jen těžko se můžete zaměřovat na budoucnost, když nevíte, co vlastně chcete.

Toto čištění jsem vůbec nečekala. Překvapilo mě i téma čištění. Vědomě bych asi na daném přání nikdy nepracovala. Jednak proto, že jsem si nikdy nemyslela, že je pro mne až tak důležité, ale také proto, že bych si ani nemyslela, že je v tomto období až tak důležité, abych mu věnovala svůj drahocenný čas. A vidíte, pouhým záměrem, aby se ve mně něco pročistilo, se začala čistit oblast mého života, kterou zřejmě moje duše považuje za větší prioritu než moje vědomá mysl.

Intuice vás dovede dál než vaše logika

Co na celém odpoledni bylo asi nejzajímavější, je skutečnost, že jsem se ocitla někde mimo své tělo a řídící schopnosti. Možná to tak mělo být právě proto, abych nekontrolovala cíl svého zaměření, ale nechala se vést. Když celé čištění skončilo, byla jsem v šoku. Nic jsem nechápala a jelikož bylo čištění skutečně silné a já se odstřihávala v podstatě od něčeho, co zde bylo 42 let, cítila jsem pocity, jako by někdo umíral. A já věřím, že tomu tak i bylo. Umíralo mé staré já, které bylo 42 let v určitém pocitu či přesvědčení. Ty mi ale nyní brání, abych zažívala mou novou vysněnou a pro mě mnohem lepší budoucí realitu. Jelikož jsem se vědomě nedokázala rozhodnout, abych se na tuto oblast života vůbec kdy zaměřila, mé vyšší já mě vedlo, abych celým čištěním prošla ve chvíli, kdy jsem se dokázala pustit kontroly.

Mé čištění příliš nesouviselo s tématem mé klientky, i když na druhou stranu s ním souviselo nesmírně. I já mívala šílené sklony k perfekcionismu, které jsou nyní o mnoho lepší. V určitých směrech mám ale stále ráda kontrolu. Perfekcionisté mají strach z pocitů nedostatečnosti, a proto mají tendenci mít nad vším kontrolu. Dokud nemají perfektní make-up, nejdou ven. Já osobně nemusím mít perfektní make-up nebo nehty, ale právě ta kontrola je u mne stále ještě trochu problém. Možná proto si určité věci dělám raději sama. I když v mém případě je to často proto, že pak nemusím kritizovat druhého za špatně odvedenou práci. Pořád je to ale špatně, protože to přidělává práci mně samotné.

Na mé cestě od perfekcionismu k většímu uvolnění a relaxaci jsem za posledních deset let ušla obrovský kus cesty a jsem za to ráda. Já ale věřím, že člověk nesmí usnout na vavřínech a stále je co zlepšovat. A proto připomínám nejenom vám, ale i sobě: „Váš partner se vždy zamiluje do vašich nedokonalostí.“ I to jsem řekla klientce na koučinku, protože vím, že je to pravda. Můj muž na mne obdivuje věci, které bych já často vnímala jako nedokonalost. Dnes ale vím, že moje nedokonalosti jsou často mou předností, a hlavně mě dělají člověkem a odlišují od jiných.

Vzdejte se přespřílišné kontroly, protože jenom tak vám může někdo pomoci. Vesmír nemůže doručit vaše přání tou nejrychlejší a nejlepší cestou, když urputně přemýšlíte, jak své přání získat. Váš muž vám nemůže, dámy, pomoct s domácností, když mu neustále říkáte, jak vše dělá naprosto špatně a vy si to uděláte raději samy, protože to uděláte lépe.

Vzdejte se potřeby mít vše dokonalé a začněte žít

Moje klientka je trochu „pedant“ na úklid a kvůli této potřebě mít vše perfektní jí utíká život a zábava, kterou nám život nabízí. I já taková bývala, naštěstí už taková dávno nejsem. Moje priority jsou někde jinde. Uklizený byt je určitě správný a příjemný, ale pokud uklízíte tak, že se vzdáte relaxace, zábavy a dalších zkušeností, ať je to výlet, kino nebo váš koníček, pak by se mohlo stát, že vám život proklouzne mezi prsty a vy si ho rozhodně neužijete. Mluvím předně k vám, milé dámy, které se schováváte za perfektně uklizený byt nebo perfektní make-up, abyste neviděly všechny ty strachy a obavy, které říkají: NEJSI DOST DOBRÁ A NĚKDO BY TO MOHL POZNAT!!!

Buďte samy sebou, buďte své, buďte nedokonalé, vždyť v nedokonalosti je KRÁSA.

Myslím, že moje klientka už pochopila na hlubší podvědomé úrovni, že snaha být perfektní je pouze převlečený strach NEBUDOU MĚ MÍT RÁDI TAKOVOU, JAKÁ JSEM a je to navíc naprostá ztráta času a energie. Věřím, že stejně jako ona nebo jako já, milé dámy, dokážete v sobě probudit tu nádhernou bytost, BOHYNI, která se miluje se vším všudy, i se svými nedokonalostmi.

Jakmile víte, co chcete, celý Vesmír se spojí

Po odplavení starých přesvědčení a strachů jsem se provedla meditací, která mě zavedla do mé budoucnosti. Není se čemu divit, že cesta byla najednou volná a já se ocitla v realitě, ve které jsem se cítila krásně, která byla najednou mým skutečným domovem. Věděla jsem, že je vše v pořádku a já už se nemusím ničeho bát.

Někdy se musíme odstřihnout od toho starého, aby mohlo začít něco nového a mnohem krásnějšího. Je až nemožné očekávat přesun do nové budoucí reality, když si stýskáme za starou realitou, na kterou jsme si prostě jen zvykli. Není to jednoduché, já vím. My lidé máme tak rádi to, na co jsme zvyklí. A čím déle jsme na něco zvyklí, tím méně se nám chce pustit to, a tím více to bolí.

Ten pocit svobody a volnosti za opuštění starého já ale za to stojí. Bez změny nelze žít, a i když to někdy bolí, změna je pro nás důležitá a posouvá nás do mnohem příjemnějších pocitů.

Všechno nové je ze začátku strašidelné. Když se ale skutečně rozhodnete, že chcete ZMĚNU, pak se celý Vesmír spojí, aby vám pomohl opustit staré a otevřít se novým nepoznaným výškám.

Proto se připoutejte a skočte! Vyplatí se to a jednou budete rádi vzpomínat na své odvážné já, díky kterému jste dnes tam, kde jste, ve své vysněné budoucí realitě, která se stala vaší novou běžnou realitou.

Happy manifesting,

Vaše Eva 🙂