Proč se trápit vzpomínkami, když je můžeme přepsat…

nerve-cell-2213009_1920Naše paměť je velmi plastická, tedy je velmi tvárná a dá se měnit. Často si pamatujeme věci, které se nikdy nestaly. Ano, ano, i to se děje.

A naopak, nepamatujeme si události, které se staly. Toho lze využít při změně podvědomí. Chceme-li změnit naši budoucnost, často musíme změnit to, jak vnímáme naši minulost. Přepis dětství není o ničem jiném, než o nastavení nových obrazů, zapamatování si zcela nových a příjemnějších scén, než jaké se ve skutečnosti staly.

Co je to ale skutečnost nebo realita? Skutečnost či realita vždy záleží na tom, kdo se dívá. Takže ve skutečnosti není skutečné zcela nic a vše závisí na tom, co my sami jako skutečné nebo reálné vnímáme. Z toho vyplývá, že pro mne bude realita zcela jiná než pro někoho, kdo žije těsně vedle mě. Pro dva sourozence můžou být vzpomínky na dětství a rodinné zázemí tak zcela odlišné, až by si člověk myslel, že si jeden z nich musí vymýšlet. Jenže opět záleží na každém jedinci, jak dané situace z dětství vnímá. Není to o tom, že jeden si vymýšlí a druhý mluví o skutečnosti. Prostě záleží na tom, kdo se dívá. Každý vnímá věci jinak, cítí věci jinak, slyší něco jiného.

Určitě jste slyšeli o tom, že lidé mají selektivní vnímání, tedy slyší jen něco, vidí jen něco. Denně jsme vystavováni miliónům vjemů, a proto si musíme vybírat. Nemůžeme pobrat všechno, co se kolem nás děje. Navíc jsme mnohokrát za den v alfě, takže spoustu věcí vnímáme nevědomě. Což je ještě horší, zapisují se hluboko do našeho podvědomí, aniž bychom to tušili.

 

Selektivní vnímání

Jak je to s tím selektivním vnímáním? CO je to vlastně selektivní? Opět moje angličtina ve mně se směje. Select = vybírat. Takže selektivní vnímání znamená, že si vybíráme. A podle čeho si vybíráme? Podle toho, co už uvnitř nás vibruje, na co jsme nastavení.

Pokud denně sledujete zprávy všeho druhu, katastrofy a zločiny, detektivky či horory, pak se vaše selektivní vnímání automaticky zaměřuje na to špatné. A vy se pak divíte, proč jste pořád tak negativní a jak z toho ven?

Nekoukejte na krváky, kde se vraždí a krev stříká na všechny strany. Já osobně už podobné filmy nemůžu ani vidět, je mi špatně už od první scény a odcházím. Tedy dnes už na takové filmy ani nechodím. Stalo se to během mé deprese. Tehdy jsem zavírala oči u filmů v kině, kde se střílelo. Dělalo se mi zle. V té době to souviselo s tímto stavem, deprese. V depresi člověk nedokáže dělat běžné věci, které normálnímu člověku nevadí. Nedokáže ani dojít na nákup. Vše ho nesmírně rozhodí a znervózní. Ale o tom dnes psát nechci.

Souviselo to také s mojí změnou, kterou jsem procházela. Lidé, kteří se probouzí a nebo jsou probuzení, jsou velmi citliví na zvuky. Vidí věci velmi barvitě, navíc díky meditaci a vizualizaci se tyto schopnosti prohlubují. A to jsou další důvody, proč takový krvák vnímá člověk tak intenzivně jako by tam byl. Také začnete vyhledávat klid a mír víc než krev a zabíjení. Začínáte se distancovat od všeho negativního a agresivního. Vadí vám to natolik, že to nedokážete dál ve své realitě akceptovat. A tak už to u probuzených zůstává napořád. Je to zcela běžné a nemusíte se bát, že je s vámi něco v nepořádku, když preferujete ticho a klid svého domova víc než ruch velkoměsta. Člověk se mění nejenom s věkem, ale předně se spirituálním probouzením, kdy zcela změní své životní hodnoty a nebo se některé jeho hodnoty ještě více prohloubí.

Jakmile se přeorientujete na větší klid a mír, vaše realita se začne měnit a vaše selektivní vnímání taktéž. Tím, že se zaměřujete na lásku, klid a mír, si začínáte přitahovat více lásky, klidu a míru. Najednou z toho šedého dne vnímáte víc ten čerstvý vzduch a své zdravé tělo, než abyste se zaměřovali na to, že je venku ošklivé počasí a vy musíte na poštu.

Pojďme se teď podívat na to, jak můžete změnit své vzpomínky a k čemu je to vlastně dobré.

 

Minulost existuje teď. Díky vzpomínkám ve vaší mysli!

Když změníte to, jak vnímáte nějakou minulou událost, tak zcela změníte sled událostí ve své budoucnosti. Protože to, co se děje nyní, je výsledkem toho, jak vnímáte minulost. Tedy z toho vyplývá, že když změníte to, jak vnímáte minulost, pak se změní vaše teď a tedy se zákonitě mění i vaše budoucí zážitky, které se opět odvíjejí od toho, co vnímáte jako pravdivé ve svém současném způsobu navyklého myšlení. A proč říkám navyklého?

Protože jste se naučili nějakým způsobem přemýšlet, a tedy si zvykli na svoji minulost. Je pro vás tou železnou košilí, která vám brání rozletět se do svého vysněného života. Ke změně minulých obrazů je potřeba vytrvalost, a také vědět, jak na to. A proto se v takovém případě vyplatí navštívit zkušeného terapeuta nebo kouče, který vám s tím pomůže. Předně pokud se jedná o něco nepříjemného.

Negativní zkušenost z minulosti vám ničí současný život jenom proto, že si ji pamatujete tak živě a jste zvyklí si ji pamatovat, až se v ní doslova utápíte a neustále si jí přehráváte. Je to jenom zkušenost, nic víc. A nebo jste ji zatlačili tak hluboko do svého nitra, až o ní sice skoro nevíte, ale ona tam je a stále páchá neplechu. Dokud se na ní nezaměříte a nevyčistíte ji, bude vám škodit a vy se nehnete z místa.

Minulou vzpomínku můžete buď zcela vymazat, třeba nějakou čistící metodou, která vám pomůže ji rozpustit. A nebo ji můžete přepsat na zcela jinou zkušenost, vidět ji zcela jinýma očima. Jako by se odehrála úplně opačně a byla to ta nejkrásnější zkušenost. A nebo existuje ještě jedna varianta a ta je, že tu negativní zkušenost začnete vnímat v pozitivním světle. V podstatě se podíváte, kam vás v životě posunula a najdete v ní něco kladného. Tím jí opět dáte nový kabát. Nepřepíšete jí na pozitivní, ale vnímáte ji jako pozitivní. V tom je docela rozdíl.

 

Pro shrnutí existují 3 možnosti, jak změnit vzpomínky z minulosti:

  1. Minulou vzpomínku vymažete díky čistící metodě. Dostanete se do bodu nula, kdy si jí prostě nepamatujete, a to ani hluboko uvnitř vás.
  2. Negativní vzpomínku zcela přepíšete na pozitivní. Už si nepamatujete tu negativní, ale vybavuje se vám jen jako zcela opačná pozitivní zkušenost.
  3. Vzpomínku si pamatujete tak, jak byla. Ale vnímáte ji v pozitivním světle. Vnitřně cítíte, jak moc vám dala a posunula vás k vašim snům a cílům. Jste za tuto zkušenost vděční.

 

Všechny tři způsoby nebývají pro lidi jednoduché a to ze zcela prostého důvodu, lidé se rádi plácají v negativitě a doslova se někdy rochní v tom pocitu oběti, které bylo ublíženo. Osobně to rochnění také znám, a proto v dnešní době dělám všechno proto, abych se takovému rochnění vyvarovala. Je totiž velmi nebezpečné. Proč? Začnete stagnovat a nikam se neposouváte. Jenom ukazujete na lidi kolem, kteří vám ublížili a vy se krásně rochníte dál v tom pocitu, to oni, to oni, já nic, já jsem v tom nevinně.

 

Dovolte si osvobodit se od pocitu oběti

Někdy se klientů dokonce ptám: “Kdy budete ochotná se toho negativního pocitu (oběti) vzdát?” Vždy cítím, jak se klient na chvíli zarazí. Jak jako kdy budu ochotná?  Víte, co si mnoho lidí neuvědomuje je, že oni jsou těmi lidmi, kteří se tak intenzivně drží určitého pocitu, až prostě není možné jej změnit. Dokud se sami nerozhodnou to udělat.

Je to stejné jako s kuřáky. Až když se oni rozhodnou, že už kouřit nechtějí, pak se může něco změnit. Většina kuřáků v mém okolí přestala kouřit v podstatě ze dne na den. Prostě se rozhodli, že to nedává smysl. Ten důvod byl většinou finanční. Prostě si spočítali, kolik je to stojí a co jiného si za ty peníze mohou pořídit.

Můj táta je v důchodu dvacet let. O něco kratší dobu je nekuřákem. Celý život kouřil dvě krabičky denně. Jako dítě jsem mu odmítala dávat pusu, smrděl mi ten kouř, který z něho vanul. Z kouření se mi dělá zle celý život a každého “buzeruju”, protože mi to opravdu vadí tak zásadně, že nemám ani jednoho kamaráda, který by kouřil. Jenže rodinu si nevybíráme, že ano? Alespoň ne vědomě.

Naštěstí jsem vždy přitahovala nekuřáky nebo bývalé kuřáky, co už nekouří. Ale k věci. Ani dcery, které ho otravovaly, ať přestane kouřit, mého tátu nedonutily. Ale částka důchodu a propočet, kolik mu z toho malého důchodu při dvou krabičkách denně a stále vyšších cenách za tabák zbyde, mu pomohly k silné vnitřní motivaci a rozhodnutí s tím seknout úplně a ihned. Od té doby je z mého otce nekuřák. Stačila silná motivace a zásadní rozhodnutí pro změnu.

Aby se něco změnilo, musíte cítit, že to, co vám ta změna přinese, způsobí ve vašem životě větší komfort a pohodlí, než co vám přináší dosavadní situace. Pak totiž budete ochotní udělat cokoli proto, abyste přijali nový zvyk. A všechno je vlastně o zvyku a se zvykem souvisí.

Takže kdy budete mít dost toho pocitu “jsem oběť, které rodiče vtiskli negativní přesvědčení”?  Až se rozhodnete, že stačilo. Pak se objeví to správné řešení, ať už to bude kniha, která vám pomůže, kouč, se kterým budete pracovat nebo třeba kurz, do nějž vstoupíte.

Své klienty si vybírám. Abych někomu věnovala svůj čas, který je pro mne nejdražší komoditou, musím vědět, že je klient dostatečně odhodlaný změnit svůj život. Nestačí mi, že chce se mnou pracovat. Klient, který nerespektuje mě nebo moji práci natolik, aby dělal to, na čem se domluvíme nebo byl plně přítomný na hodinách, které mu věnuji, pro mne není dostatečnou motivací, abych s ním směnila svůj čas za jeho peníze. Mám své zásady a ty jsou pro mne na prvním místě.

Nikdy nedovoluji ani platícím klientům, aby překračovali moje hranice. Nemohla bych si pak vážit sama sebe. A tím pádem bych přitahovala klienty, kteří si mě neváží. Když ale cítím, že je klient dostatečně motivován pro práci zrovna se mnou, pak vím, že bude spolupráce přínosná pro oba z nás. Pozor ne že je v pozici “desperate need”, tedy “potřebuju vás jinak….”, to mě ihned odpudí a nemám chuť s takovým klientem pracovat. Vím totiž, že mě jeho energie bude vysávat a on se spíš začne přiživovat na mé energii a stane se na mne závislým. A to jak víte není pro nikoho z nás přitažlivé.

Moje motivace pro práci s klientem a jeho motivace pro práci se mnou musí být v souladu. Pak je to opravdu přínos pro nás pro oba. Pro klienta je pak radost se mnou pracovat a pro mne je radost pracovat s ním. Win-win situace zaručena a o tom to je. Vždy směňujeme energii za energii, peníze za čas, pozornost za pozornost. Nikdo neděláme nic nezištně. Vždycky víme, že něco získáme. I já s těmi správnými klienty získávám. Motivují mě k dalšímu vzdělávání a práci na sobě. Přemýšlím, jak se posunout, abych posunula je. Je to prostě radost a nabití energií na obou stranách. 🙂 I love my work so so much! It’s joy, it’s my life purpose, my dream coming true and I am exploding with love and excitement. And that I call a ‘fulfilled life’!

Ok, musela jsem. Angličtina je můj život a já se dostala do flow. Když mluvím o své práci, dostanu se do takového varu, mám najednou tolik energie a elánu. Je to nádhera! Ahhh, cítíte to? Věřím, že ano!

 

Naše podvědomí nedokáže rozlišit, co se doopravdy stalo a co ne!

Já pracuji se všemi třemi způsoby uvedenými výše, ať již ve svém životě a nebo s klienty při individuálním koučinku. Jejich kombinace mi připadá nejlepší. Vždy záleží, co řešíte a jak bolestivé to pro vás je. Prostřední metoda není pro realisticky uvažující lidi a abyste ji mohli praktikovat, musíte být již vnitřně dál, jinak s ní nebudete moci pracovat a už vůbec nepocítíte úlevu nebo dokonce úspěch. Já jí mám ale ze všech nejradši. Najednou si ani nepamatujete, že by se něco špatného stalo.

“Falešné” vzpomínky mají obrovskou sílu a mohou změnit váš život k nepoznání.

Naše podvědomí nedokáže rozlišit, co se doopravdy stalo a co ne a co je realita a co jen představa, kterou do něj vkládáme. Ale vložit do svého podvědomí novou představu někdy chvíli trvá. Opět záleží, jak silné negativní emoce k dané situaci cítíte. A proto je dobré tyto tři způsoby kombinovat. Nejprve negativní situaci zjemnit, třeba nějakou čistící metodou, která tuto událost buď jen zjemní, tedy jí odebere ten negativní náboj a nebo ji dokonce zcela vynuluje jako by ani nikdy neexistovala.

Jakmile začnete i v negativních životních zkušenostech nacházet to pozitivní, tak jste na dobré cestě ke změně. Změna pohledu vám pomůže posunout se dál, takže přestanete stagnovat a lpět na tom, co se stalo a “ublížilo” vám.

Já razím heslo: Co mě nezabije, to mě posílí. 

Vnímám jej nejenom jako pravdivé, ale hlavně jako osvobozující. Osvobozuje mě od pocitu oběti, které všichni ubližují a ona chudák trpí. Zkuste to také. Jednoduchý život bez občasných “pádů” či negativních situací bývá nesmírně nudný.

Opravdu se chcete svým životem pronudit? A nebo jste odvážní a začali jste v negativních zkušenostech vidět příležitosti ke svému růstu?  Nebo jste je dokonce začali přepisovat? Pak vás musím pochválit. Vedete si skěle.

Posilujte druhé tím, že je vidíte jako silné a zdravé!

Mám nyní klientku, která prochází velmi těžkým obdobím. A já bych jí tímto ráda poslala vlnu pozitivní energie. Vidím vás, klientko M. jako zdravou ženu plnou síly a životního elánu. Ženu, která zvládla jedno velmi těžké období a nyní se dívá zpět a musí se pousmát. Vidí totiž, kam ji tato životní zkušenost posunula, kolik síly jí dala a jak díky této události změnila spoustu jiných “negativních” přesvědčení a pocitů, které si už jen ztěší pamatuje, že je kdy měla. Věřím, že každý kdo si tyto řádky čte Vás poplácává po zádech, aby ocenil Vaši obrovskou sílu a společně s Vámi se radoval, že je to celé za Vámi. Daleko ve Vaší minulosti, jen jako titěrná vzpomínka na jedno krátké období Vašeho života, které Vás tak nemírně posílilo. A Vy jste nyní opět zdravá a plná síly.

Mějte se krásně,

Eva 🙂

Eva Paclíková

Profesionální vztahová a transformační koučka. Miluje život a osobní růst. Za své poslání považuje pomáhat lidem měnit jejich sny v realitu a učit je, jak posilovat sami sebe zevnitř. Náš vnější svět je odrazem našeho vnitřního světa! Eva je autorkou tištěné knihy Alfa bohyně , eBooku Rozchod jako nová příležitost, online transformačního programu pro ženy Bohyně lásky a programu Harmonizace čaker. Je také mentorkou skupinových koučinků jako na příklad Přitáhněte si ideálního partnera a mnohých jiných. Více o Evě se dočtete ZDE.

Komentáře