Zrodila se myšlenka

Tak tahle fotka je 15 let stará.:-)

Je tomu už víc jak rok, co se mou hlavou prohnala myšlenka napsat knihu. Wow, jaké by to bylo napsat tištěnou knihu pro své klienty a čtenáře? O čem by ta kniha mohla být? V té době tato myšlenka pouze proletěla mojí myslí jako střela a víc se nedělo.

Jenže z kraje tohoto roku se myšlenka objevila znovu, tentokrát to ale nebyla pouhá myšlenka. Ale zrodila se doslova touha. No a kdo mě zná dobře, tak ví, že jsem umíněný beran, který když si něco zamane, tak to nevzdá, i kdyby ho to mělo stát veškeré síly. Jde si za tím zuby nehty.

Naštěstí, dnes je ten beran ve mně o dost jiný než kdysi. Dříve jsem s touto tvrdohlavou a vznětlivou energií neuměla dostatečně pracovat a tím jsem jí zbytečně mrhala. Víte, když se vztekáte kvůli tomu, že vám něco nejde nebo to není podle vašich představ, tak zbytečně mrháte cennou energií a posíláte ji zcela špatným směrem. Včera jsem o tom mluvila v koučinkovém programu Principy hojnosti. Bavili jsme se o tom, jaký je rozdíl, když člověk „mlátí do bubnů“ a tedy jde hlavou proti zdi a zaměřuje se na to, co vlastně nechce a tím, když vytváří ten „vír energie“, ve kterém jsou všechna jeho přání.

No a když beran jako já buší do zdi a je vzteky bez sebe, pak se totálně vyčerpá a výsledek? Mizivý. Jenže když tuto silnou tvrdohlavou energii umí využít tím správným směrem a využije síly celého Vesmíru, pak mu tato umanutost nebo vytrvalost může přinést kýžené výsledky.

Jsem vděčná sama sobě, že jsem se „probudila“ a začala měnit své vnitřní nastavení. Tolik práce, kolik jsem na sobě za poslední tři roky udělala, spousta lidí neudělá za celý život a já jsem na sebe, jako správná Bohyně, hrdá.

Ta cesta nebyla jednoduchá, ale dnes už si ani nedovedu představit, že bych po ní šla bez všech těch technik, meditací a nástrojů, které dnes díky svým znalostem a zkušenostem z koučinku mám k dispozici. Co vím určitě, ten tlak bych prostě neustála tak, jak je tomu nyní. Ano, je pořád hodně práce a pořád pracuji 10h denně, abych vše dokončila v plánovaném termínu a zároveň s přípravou knihy skloubila své probíhající koučinky, ale ta práce je prostě jiná a skoro se ani nedá hovořit o práci.

Co je důležité, když člověk neví kam dřív skočit, je stanovit si priority a dodržovat plán, který je samozřejmě důležité před každým takovým projektem připravit. Když to pro mne a pro mou knihu není priorita, pak to prostě nedělám. To ostatní počká. Nedá se nic dělat. Ruce mám jen dvě a hlavu jen jednu 🙂

A to stejné doporučuji vám.

Co se vám snažím sdělit je. Ta prvotní myšlenka ve vás zažehne plamínek, který se po čase rozhoří do silného plamene vaší touhy. A tento plamen vaší touhy vás žene k vašemu přání velmi silnou energií. Abyste se ale ke konečnému cíli dostali, aniž byste vyhořeli a zkolabovali, je dobré zapojit vnitřní práci.

Vnitřní práce vám pomůže na vaší cestě k vašemu přání a celou tu cestu zjednodušší tak, abyste si ji mohli užívat na každém jejím kroku. Tou vnitřní prací může být kombinace meditací, které vás spojují se svým budoucím já, tak jak to děláme v programu Bohyně lásky. Když meditace zkombinujete s nejrůznějšími technikami včetně NLP technik, jak to učím své klienty při individuálním koučinku, pak se vaše cesta stane dobrodružnou vzrušující jízdou, kterou nebudete chtít ukončit, protože vám na ní bude dobře.

Víte, i když ta má cesta k mé první knize byla dlouhá, skoro se dostávám do pocitů nostalgie, že brzy skončí. A proto je tak důležité si tu cestu užívat. Vaše konečné přání, váš konečný cíl je jen tou třešinkou na dortu, kterou si užijete jenom tehdy, když si nejprve vychutnáte celý dort, tedy když projdete těmi kroky od A až do Z, aniž byste vynechali kroky B, D, F a třeba J. Ty kroky mezitím jsou zapotřebí, aby ta třešinka byla opravdu dobrá. Náš život není o tom vyslat myšlenku a druhý den se probudit do toho života, ve kterém máme všechna naše přán. Takový život by pozbyl svého smyslu a věřte mi nebo ne, takový život by vás nebavil.

Ty nejlepší věci v životě musíme nechat uzrát

Každé přání má svoje vlastní období zrání a když byste přeskočili ty potřebné kroky, pak byste nedovolili svému přání, aby vyzrálo do té potřebné podoby. Maminka, která má v bříšku miminko také neočekává, že za dva měsíce své miminko uvidí. Ví, že její miminko potřebuje svých 9 měsíců, aby se v něm správně vyvinuly všechny vnitřní orgány a vše, co potřebuje k životu tady na Zemi. To, že ho nevidí, ale neznamená, že nevěří, že tam uvnitř její miminko je. A toto je velmi důležité. Je důležité vědět, že je vaše přání na cestě, nyní zraje, aby v ten nejvhodnější a nejlepší okamžik mohlo přijít.

A co můžete udělat v mezidobí vy? Připravovat se na něj energeticky, a to jsme opět u vaší vnitřní práce. Je nutné, abyste mezitím, než vaše přání (to miminko v bříšku) dozraje, pracovali na sobě ve svém nitru, hojili bolesti z minulosti, měnili svá limitující přesvědčení na ta, která vás posilují a spojovali se s energií svého budoucího já. Pak totiž budete na své přání dostatečně připraveni a jakmile dozraje a objeví se vašim smyslům tak, abyste jej mohli vidět, slyšet, cítit, dotýkat se, případně ochutnat :-), abyste si jej pak mohli dostatečně užít a aby s vámi vaše přání mohlo také zůstat.

Prvotní myšlenka napsat knihu se u mne zrodila vloni na jaře. tato myšlenka, ten malý plamínek se formoval celý jeden rok, aby letos na jaře na mne vyskočil znovu. Tentokrát se ten plamínek změnil v plamen, který sálal tak mocně, že ho nešlo přehlédnout. A v tom se probudila má tvrdohlavá beraní povaha, která zajásala – to je cílem letošního roku a do toho jdu. Jak mi nedávno řekla má koučka Maeve, po odkrytí mých cílů na následující dva roky: „Už teď vím, že to tak bude. Ty když si něco umaneš, tak to vždy dotáhneš do konce.“ A když tuto větu vyslovila, tak mi došlo, že má pravdu. Já se prostě vždy vrhnu do nějakého tvoření a v tu chvíli, kdy se vrhnu je ten plamen mé touhy tak velký, že mě má touha žene vpřed.

Když se objeví nějaké škobrtnutí, tak zalovím v mém balíčku nástrojů a použiji nějakou techniku tak, abych se vrátila na tu cestu, kterou chci jít a pro kterou jsem se rozhodla já ve spolupráci s mým budoucím já a ne cestu, kterou mi určila kartářka nebo kdokoli jiný, kdo mě vlastně ani nezná. A když se vynoří nějaký velký strašák, pak zavolám své koučce a domluvíme si „sezení“, tedy koučinkový call po telefonu a jdeme do akce. Jdeme pracovat, hojit, přeprogramovávat, nastavovat na úspěch, lásku a hojnost. A protože na sobě pracuji hodně i sama, pak ten shift, ten AHA moment během našeho koučinku je obrovský.

Což mi nedávno potvrdila i jedna má klientka, Magda :-). Je to šikovná úžasná žena. Protože Magda na sobě nejprve pracovala sama během online programu Bohyně lásky, a pak se rozhodla skočit rovnýma nohama do jednoho z mých skupinových koučinků a protože Magda je dříč, přidala 4 hodiny individuálu. Jelikož na sobě nejprve pracovala sama, pak se skupinkou a pak přidala individuál, během těch našich 4 týdnů se „doléčilo“ to hluboko uložené, co Magdu trápilo, aniž by o tom věděla.

To se stává často. Lidé ani nevědí, co se v jejich podvědomí skrývá. Po 4 týdnech jsem měla pocit, že mluvím s úplně jinou ženou, krásnou, sebevědomou, odhodlanou, vnitřně silnou a zářící tak silným světlem, že jsem měla pocit jako by se kolem mne začaly rozsvěcovat žárovky jen díky její nádherné pulsující energii. Wow, nádhera :-).

V době, kdy stále pracuji na dokončení všech příprav ke knize, je pro mne taková práce s klienty potvrzením toho, že má práce má smysl a že má kniha otevře tu moji pomyslnou 13.komnatu, aby mě mé klientky a mí klienti lépe poznali a tato má cesta jim pomohla posvítit na jejich cestu.

Na jaře tohoto roku byl plamen velmi silný a v červnu jsem se vrhla do psaní. Do konce srpna jsem měla knihu napsanou. Jelikož je o mně a mém příběhu, o mé práci koučky vztahů a osobní transformace, a také ukazuje ženám, co se skrývá v jejich mysli a jak v sobě začít probouzet sebelásku, tak se mi psala celkem lehce. Ten největší šok, jak těžké je psát a hlavně i sama publikovat svoji vlastní knihu nastal začátkem září. Našla jsem si korektorku. No našla, přitáhla, jak jinak :-), má kolegyně a spolupachatelka, která mi pomáhá s webem a všemi nastaveními a také je mezičlánkem mezi mnou a korektorkou, se s vervou a láskou sobě vlastní pustila do práce na webu a všem potřebném kolem. A tak jsme společně začaly číst mou knihu odznovu, korektorka opravuje a my s Markét čteme a opravujeme a vracíme zpět to, co v knize musí zůstat. Zároveň s Markét pilně pracujeme jako dvě včeličky, aby připravované webové stránky, které budou knihu provázet, byly plně nastavené a prolinkované se všemi potřebnými aplikacemi.

Vzájemně doplňujeme své kreativní nápady tak, aby byly stránky a s nimi spojené dárečky krásné a vše fungovalo, jak se patří. Pro čtenáře to bude ve finále znamenat jedno dvě kliknutí, za kterým se ovšem skrývá mnoho hodin a kliknutí, které já i Markétka musíme udělat a vše připravit. Aby vše ladilo a propojovalo se, aby vše bylo perfektní!!! ?????

Ne, nemusí to být perfektní a pokud sledujete můj web a moji práci a souzníte s tím, co dělám, tak už moc dobře víte, že já si na perfekcionismus nehraju a ani v něj nevěřím. Ale věřím, že poctivá příprava a práce, jak uvnitř (mé meditace a spojování se s konečným výsledkem), tak i venku (tedy dokončování korektury a webů) přinese ty nejlepší možné výsledky vaší plné spokojenosti. A i když možná nebudou perfektní a dokonalé, budou od srdce a budou tou nejlepší verzí nejen mojí, ale i Markétky. Protože obě dvě máme stejný přístup k práci. Když něco děláme, děláme to s láskou a od srdce.

Přeji vám krásný víkend a nezapomeňte, že důležitější než konečný výsledek, je ta cesta, která k němu vede.

Protože už zbývá jen pár týdnů konečných příprav, než vám budu moci knihu poslat, tak vám zatím posílám jednu z mých starých fotografií. Je už 15, možná i 16 let stará. Wow, to to letí.

Původně jsem vám chtěla poslat jednu z nových fotek, které jsou součástí mé nové cesty, ale zradila mě technika :-). Ta cesta je v posledních měsících velmi intenzivní, ale přesto si ji nesmírně užívám. Je to přeci moje poprvé a jsem nadšená, že vy jste součástí této mé cesty a že jste na ní se mnou. Bez vás by nepřišla myšlenka, nezrodil by se plamínek a touha a já bych se teď nedívala na téměř dokončené dílo, které mě ještě před půl rokem skoro děsilo a nedovedla jsem si ani představit, že bych došla až sem.

Všechno je možné, když se vnitřně rozhodnete a dovolíte tomu plamínku ve vás, aby rostl. Pak necháte své přání uzrát a v mezidobí se budete připravovat na příchod tohoto přání a budete se dostávat do vibrací svého snu.

„Cokoliv si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho lze dosáhnout.“ Napoleon Hill